od ryunin » čtv 19. črc 2012 10:44:40
zjednodušeně vzato, z absolutního hlediska, není tu žádná nerovnost ani oddělenost
ale to pak ani není třeba nic říkat, vše už je řečeno
ale z relativního hlediska je tu oddělenost, různá míra moudrosti různé cesty někam a proto je tam tolik opravování ze strany toho, kdo vysvětluje - je to opravování jako si můžeme všimnout u Nágárdžuny v jeho verších o prázdnotě
kdyby tu například návštěvník Nágárdžunovi představil to, jak chápe práznodnotu návštěvník, jsem si jist, že tak jako všichni buddhističtí učitelé v té situaci , by Nágárdžuna návštěvníkovi řekl - nikoliv, to není prázdnota, kterou máme na mysli
Ale představ si, že k Nágárdžunovi přijde návštěvník a bude mu říkat, hele, to je tvůj názor mistře, a já mám svůj, takže jsme si kvit. Samozřejmě takový návštěvník se nemůže naučit, co to je buddhismus. Kdyby to bylo tak jak ty říkáš, Buddha by nikdy nikoho nepoučil, neopravil, Nágárdžuna by místo precizní filozofické analýzy pravdy, prázdnoty a nirvány naspal - polibte mi prdel, je to všechno jedno, jestli vás zajímá buddhismus, najděte si mistra advaity, protože ten učí totéž co já.
Ale to se nestalo ani ve snu. To se neděje ani v theravádových klášterech, aby tam učitelé žákům říkali, že jsme si všichni rovni a všichni máme zajímavé názory. Všude, kde je učšitel, je i opravování, zamítání, nasměrování, jinak nikdo nikam nedojde. Pokud už jsi dosáhla pravdy, pak tě nemusí zajímat, jakými prostředky, jakými slovy mistr Nagardžuna nebo Dogen vede lidi k poznání reality. Protože je to stejné, jako kdybys brala aspirin, ačkoliv tě nebolí hlava.
Dostal jsem se k jádru věci. Kdo hledá pravdu, potřebuje učitele, který je jako lékař a předepisuje léky a postup léčby. Tyto léky není radno míchat s jinými a nebo jít k deseti doktorům najednou - takhle jednou léčilo několik lékařů mého otce, každý jinak a otec z toho málem umřel a bral kila léků a to prostě nejde. Ale vy, kdo už jste poznali pravdu, nebudete radit lékaři, jaké způsoby léčby má použít, když jeden je chirurg a druhý léčí pomocí bylinek.
Je obohacující, abychom si sdělovali zkušenosti v rámci jedné praxe, jedné tradice a navzájem se povzbuzovali. Jak se ti cvičí zazen? Máš bolesti? Máš problém se soustředit? Chápeš Dogenovo vysvětlení mytí obličeje? Takhle to má smysl.
Ale říkat, že advaita a zen je totéž, je asi stejně užitečné jako říkat, že ibuprofen a aspirin je totéž. Mají podobné účinky, totéž to není a je lepší nemíchat víc léků najednou, takže ta informace je velmi povrchní a v praxi k ničemu.
Ale plést tady vědomí, advaitu, osvícení jak ho chápe milion různých škol, to nedává smysl. Pokud máme uplně jiného lékaře a jiné choroby, nemůžeme se obohatit mícháním všech možných cest.
Mistr Dogen řekl - život je velmi krátký - i když budete studovat a cvičit pouze jednu věc, bude to stát spoustu úsilí a námahy dojít na konec cesty, natož když svůj život rozmělníte a budete studovat a cvičit mnoho věcí najednou. Držte se jedné cesty a dojděte po ní až k pravdě.
Takže opravdu tu nikdo demokratického učitele zenu nepotkal, ale nikdo si tu tuhle základní věc nechce přiznat.
zjednodušeně vzato, z absolutního hlediska, není tu žádná nerovnost ani oddělenost
ale to pak ani není třeba nic říkat, vše už je řečeno
ale z relativního hlediska je tu oddělenost, různá míra moudrosti různé cesty někam a proto je tam tolik opravování ze strany toho, kdo vysvětluje - je to opravování jako si můžeme všimnout u Nágárdžuny v jeho verších o prázdnotě
kdyby tu například návštěvník Nágárdžunovi představil to, jak chápe práznodnotu návštěvník, jsem si jist, že tak jako všichni buddhističtí učitelé v té situaci , by Nágárdžuna návštěvníkovi řekl - nikoliv, to není prázdnota, kterou máme na mysli
Ale představ si, že k Nágárdžunovi přijde návštěvník a bude mu říkat, hele, to je tvůj názor mistře, a já mám svůj, takže jsme si kvit. Samozřejmě takový návštěvník se nemůže naučit, co to je buddhismus. Kdyby to bylo tak jak ty říkáš, Buddha by nikdy nikoho nepoučil, neopravil, Nágárdžuna by místo precizní filozofické analýzy pravdy, prázdnoty a nirvány naspal - polibte mi prdel, je to všechno jedno, jestli vás zajímá buddhismus, najděte si mistra advaity, protože ten učí totéž co já.
Ale to se nestalo ani ve snu. To se neděje ani v theravádových klášterech, aby tam učitelé žákům říkali, že jsme si všichni rovni a všichni máme zajímavé názory. Všude, kde je učšitel, je i opravování, zamítání, nasměrování, jinak nikdo nikam nedojde. Pokud už jsi dosáhla pravdy, pak tě nemusí zajímat, jakými prostředky, jakými slovy mistr Nagardžuna nebo Dogen vede lidi k poznání reality. Protože je to stejné, jako kdybys brala aspirin, ačkoliv tě nebolí hlava.
Dostal jsem se k jádru věci. Kdo hledá pravdu, potřebuje učitele, který je jako lékař a předepisuje léky a postup léčby. Tyto léky není radno míchat s jinými a nebo jít k deseti doktorům najednou - takhle jednou léčilo několik lékařů mého otce, každý jinak a otec z toho málem umřel a bral kila léků a to prostě nejde. Ale vy, kdo už jste poznali pravdu, nebudete radit lékaři, jaké způsoby léčby má použít, když jeden je chirurg a druhý léčí pomocí bylinek.
Je obohacující, abychom si sdělovali zkušenosti v rámci jedné praxe, jedné tradice a navzájem se povzbuzovali. Jak se ti cvičí zazen? Máš bolesti? Máš problém se soustředit? Chápeš Dogenovo vysvětlení mytí obličeje? Takhle to má smysl.
Ale říkat, že advaita a zen je totéž, je asi stejně užitečné jako říkat, že ibuprofen a aspirin je totéž. Mají podobné účinky, totéž to není a je lepší nemíchat víc léků najednou, takže ta informace je velmi povrchní a v praxi k ničemu.
Ale plést tady vědomí, advaitu, osvícení jak ho chápe milion různých škol, to nedává smysl. Pokud máme uplně jiného lékaře a jiné choroby, nemůžeme se obohatit mícháním všech možných cest.
Mistr Dogen řekl - život je velmi krátký - i když budete studovat a cvičit pouze jednu věc, bude to stát spoustu úsilí a námahy dojít na konec cesty, natož když svůj život rozmělníte a budete studovat a cvičit mnoho věcí najednou. Držte se jedné cesty a dojděte po ní až k pravdě.
Takže opravdu tu nikdo demokratického učitele zenu nepotkal, ale nikdo si tu tuhle základní věc nechce přiznat.