od ryunin » ned 24. kvě 2015 12:22:05
Hm, tak já to někdy nepoznám, kdo je papoušek a kdo je autentickej. Že by Jana neměla žádnou zkušenost osvobození a pravdy a pouze mluvila v nějakém fantasmagorickém stavu? Poznám to jen v nejhorších, do očí bijících případech. I u buddhistických učitelů mi trvalo někdy léta, než mi došlo, že dotyčný je pozér nebo idealista nebo prostě magor. Mezi idealismem a autenticitou u některých buddhistických učitelů je strašně subtilní, sotva patrný rozdíl - třeba mistr Dogen byl autentický učitel, ne papoušek, ale jeho spisy a kázání zavání idealismem - do nebe vychvaluje některé buddhy a do nebe vychvaluje i stav samadhi - už už by se zdálo, že to je fanatik a zblbnul nějakou náboženskou psychózou. Ale pak řekne, že je lepší zapomenout na to, co říkal a že někdy je lepší praštit řvoucí dítě pěstí do hlavy. A svá krátká kázání mnichům většinou zakončí odhozením svého buddhistického žezla na zem. Prostě jediný způsob, jak zjistit, že on není idealista a realista je všimnout si, jak nakonec netrvá na ničem jiném než na realitě tady a teď.
Můj učitel se rozčiluje, nadává, skoro fyzicky někdy napadne člověka, ale nemá žádné iluze o realitě, neučí žádné nesmysly, učí lidi otevřít oči k tomu, co je. Proto o něm nemám pochybnosti. Když někdo pořád mluví o lásce, tak je to podezřelý. Ale nejvíc mě zarazilo, když jsem se dozvěděl, že Jana respektuje Sri Chinmoye. Moje intuice mi říká, že jestli někdo byl podvodník na entou, takto byl Sri Chimnoy, prototyp cynického gurua, který se zajímal jen sám o sebe. Jako ten cvok, co přestal jíst a pít a lakuje si nehty na červeno. To je taky Buddha jak poleno.
Mně je jedno, jestli někdo věří v Ježíše Krista nebo Alláha, ale musí to bejt poctivej, autentickej člověk. Nikdo není neomylnej, ale musí tu bejt něco, neumím to popsat, to má třeba Halík. Nebo Krishnamurti, a nikdo z nich nemusí Buddhu... Taková naprosto důsledná poctivost k sobě a druhým, ve věcech víry a smyslu života. U Jany fakt nevím.
Hm, tak já to někdy nepoznám, kdo je papoušek a kdo je autentickej. Že by Jana neměla žádnou zkušenost osvobození a pravdy a pouze mluvila v nějakém fantasmagorickém stavu? Poznám to jen v nejhorších, do očí bijících případech. I u buddhistických učitelů mi trvalo někdy léta, než mi došlo, že dotyčný je pozér nebo idealista nebo prostě magor. Mezi idealismem a autenticitou u některých buddhistických učitelů je strašně subtilní, sotva patrný rozdíl - třeba mistr Dogen byl autentický učitel, ne papoušek, ale jeho spisy a kázání zavání idealismem - do nebe vychvaluje některé buddhy a do nebe vychvaluje i stav samadhi - už už by se zdálo, že to je fanatik a zblbnul nějakou náboženskou psychózou. Ale pak řekne, že je lepší zapomenout na to, co říkal a že někdy je lepší praštit řvoucí dítě pěstí do hlavy. A svá krátká kázání mnichům většinou zakončí odhozením svého buddhistického žezla na zem. Prostě jediný způsob, jak zjistit, že on není idealista a realista je všimnout si, jak nakonec netrvá na ničem jiném než na realitě tady a teď.
Můj učitel se rozčiluje, nadává, skoro fyzicky někdy napadne člověka, ale nemá žádné iluze o realitě, neučí žádné nesmysly, učí lidi otevřít oči k tomu, co je. Proto o něm nemám pochybnosti. Když někdo pořád mluví o lásce, tak je to podezřelý. Ale nejvíc mě zarazilo, když jsem se dozvěděl, že Jana respektuje Sri Chinmoye. Moje intuice mi říká, že jestli někdo byl podvodník na entou, takto byl Sri Chimnoy, prototyp cynického gurua, který se zajímal jen sám o sebe. Jako ten cvok, co přestal jíst a pít a lakuje si nehty na červeno. To je taky Buddha jak poleno.
Mně je jedno, jestli někdo věří v Ježíše Krista nebo Alláha, ale musí to bejt poctivej, autentickej člověk. Nikdo není neomylnej, ale musí tu bejt něco, neumím to popsat, to má třeba Halík. Nebo Krishnamurti, a nikdo z nich nemusí Buddhu... Taková naprosto důsledná poctivost k sobě a druhým, ve věcech víry a smyslu života. U Jany fakt nevím.