no tak jsme na tom podobně, ale trochu jinak
když jsem trávil čas v ášramu, držel jsem protokol
a bylo to v jeden čas docela těžký, páč se tam mihla
jedna holka, se sevřením čarodejnice, nikdy jsem nepoznal
nikoho, kdo má tak hustý vlasy, je to něco neuvěřitelnýho
přitahovala mě, svou duší, byla prostě jiná. Vystřídalo se tam za ty roky spoustu žen...
a pak najednou tahle, ani ne kráska, ani nikdo, z koho ta realizace huláká na všechny strany
jjn, jenže já byl tehdy nesmělej mamlas a pak si jen vzpomínám, jak ji jeden kamarád
stěhoval do Brna, adios platonická lásko
uběhla sada let, já se oženil, splodil děti, ale vztah nebyl ok
získala exkluzivní práci časem, a změnila se..
neklapalo nám to, přišel rozvod
a najednou píše kamarád, že bude potlach se starou partou
ještě před jogínama, tak jsem zabalil usárnu a jel
no a koho tam nepotkám, žejo
a bylo
furt má ty šíleně hustý vlasy
ani jeden jí nevypad, hladit je, chce fakt cvik
je to čarodějka, co vyspěla, a co najednou koukáme
že jsme v sobě, i když sedíme naproti
a trvalo to i přes ten lockdown, kdy se neviděli tři měsíce
není to jen o tělech
i když bez těla těžko podáš ruku, pohladíš, políbíš...
a v neposlední řadě ani nepůjde si o tom psát