od roman » pát 08. lis 2013 15:16:36
Před dvěma lety jsem zkoušel projít s Gorovou pomocí technikou dotazování se... vedoucího ke zjištění neexistence já. To se nakonec zcela nepovedlo a i když jsem se pokusil touto technikou projít i na původním zahraničním fóru... nepovedlo se.
Upřímně bych si také z celého srdce uvědomil, že nejsem tohle myšlenkové já.
No řekl bych, že plně uvědoměno to může být pouze v realizaci Já, kde je ta vazba s myšlenkovým já zcela zbořena a nic se tě již nedotýká, tak jako dříve. Ta realizace Já nenastane díky náké konkrétní radě, nebo návodu, může to nastat kdykoliv a nemusí to nastat ani když budeš celej život u nohou mistra.
Teprve v realizaci ono imaginarní centrum malého já zcela zmizí a nastává uvědomění života ve své plnosti bez omezení a bez hranic. Dokud tu zůstává ztotožnění s tělem, pořád to imaginární centrum nějakým způsobem funguje a více či méně bude generovat ony pocity starostí, nepohody, apod., tedy negativní pocity.
Ta Gorova metoda uvidění neexistence já je podle mě pouze negací, vpodstatě metodou neti-neti, kdy s dojmem, že jsem nenalezl žádnou pevnou entitu já uvnitř těla, tak pouze tímto neuviděním objevím skutečnou pravdu a osvobodím se od oněch pocitů co popisuješ. To ovšem není pravda, ztotožnění s tělem zůstává dál, vásany nás dál vytrhávájí z klidu, dále se střídají pocity se znaménkem + s pocity opačnými, prostě mince duality nebyla zcela odhozena. Ta metoda samo může mít své opodstatnění a může pomoci ulevit a jistá břemena odhodit, ale není to ono deklarované osvobození, osvícení, zpřetrhání vazeb s pocity já a moje.
Skutečné existencionální zažití neexistence já není negací něčeho dílčího, nýbrž realizací Celku(pracovní názvy jsou Já, nadjá, brahman, sahadža, apod.), teprve realizací Já OPRAVDU zažiješ neexistenci já(myšlenkového konceptu)- je to simultánní proces(jedno zmizí a Jedno se objeví), který úplně zmení perspektivu vnímaní, bytí.
Tuto od-identifikaci ,jak píšeš, nelze samo žádným způsobem prokázat, dokázat, podrobit vědeckému zkoumání, apod. A ani jí žádným cíleným způsobem provést, vyvolat, urychlit, upraktikovat, prostě jednoho dne sama od sebe nastane.
A k těm "tvým" starostem, ony ty starosti a "malé já" prostě patří k sobě, dokonce se nejedná o 2 různé věci - já + mé starosti, ale je to jedna jediná myšlenková konstrukce. Když je tu snaha to nák oddělovat, tedy malé já od problémů a starostí, tak se to nejspíše ještě zhorší, vznikne totiž vnitřní konflikt, kdy malé ja se snaží vypořádat s problémy, které ono samo vytváří a bez něhož by nemohli existovat
. "Malé já" a "starosti" tedy nejsou nepřátelé, naopak jsou to nerozluční partneři, proto platí ono - žádné já, žádný problém.
[quote]Před dvěma lety jsem zkoušel projít s Gorovou pomocí technikou dotazování se... vedoucího ke zjištění neexistence já. To se nakonec zcela nepovedlo a i když jsem se pokusil touto technikou projít i na původním zahraničním fóru... nepovedlo se. [/quote][list][/list][quote][b]Upřímně bych si také z celého srdce uvědomil, že nejsem tohle myšlenkové já[/b]. [/quote][list][/list]No řekl bych, že plně uvědoměno to může být pouze v realizaci Já, kde je ta vazba s myšlenkovým já zcela zbořena a nic se tě již nedotýká, tak jako dříve. Ta realizace Já nenastane díky náké konkrétní radě, nebo návodu, může to nastat kdykoliv a nemusí to nastat ani když budeš celej život u nohou mistra.
Teprve v realizaci ono imaginarní centrum malého já zcela zmizí a nastává uvědomění života ve své plnosti bez omezení a bez hranic. Dokud tu zůstává ztotožnění s tělem, pořád to imaginární centrum nějakým způsobem funguje a více či méně bude generovat ony pocity starostí, nepohody, apod., tedy negativní pocity.[list][/list]Ta Gorova metoda uvidění neexistence já je podle mě pouze negací, vpodstatě metodou neti-neti, kdy s dojmem, že jsem nenalezl žádnou pevnou entitu já uvnitř těla, tak pouze tímto neuviděním objevím skutečnou pravdu a osvobodím se od oněch pocitů co popisuješ. To ovšem není pravda, ztotožnění s tělem zůstává dál, vásany nás dál vytrhávájí z klidu, dále se střídají pocity se znaménkem + s pocity opačnými, prostě mince duality nebyla zcela odhozena. Ta metoda samo může mít své opodstatnění a může pomoci ulevit a jistá břemena odhodit, ale není to ono deklarované osvobození, osvícení, zpřetrhání vazeb s pocity já a moje.[list][/list]Skutečné existencionální zažití neexistence já není negací něčeho dílčího, nýbrž realizací Celku(pracovní názvy jsou Já, nadjá, brahman, sahadža, apod.), teprve realizací Já OPRAVDU zažiješ neexistenci já(myšlenkového konceptu)- je to simultánní proces(jedno zmizí a Jedno se objeví), který úplně zmení perspektivu vnímaní, bytí.
Tuto od-identifikaci ,jak píšeš, nelze samo žádným způsobem prokázat, dokázat, podrobit vědeckému zkoumání, apod. A ani jí žádným cíleným způsobem provést, vyvolat, urychlit, upraktikovat, prostě jednoho dne sama od sebe nastane.[list][/list]A k těm "tvým" starostem, ony ty starosti a "malé já" prostě patří k sobě, dokonce se nejedná o 2 různé věci - já + mé starosti, ale je to jedna jediná myšlenková konstrukce. Když je tu snaha to nák oddělovat, tedy malé já od problémů a starostí, tak se to nejspíše ještě zhorší, vznikne totiž vnitřní konflikt, kdy malé ja se snaží vypořádat s problémy, které ono samo vytváří a bez něhož by nemohli existovat :) . "Malé já" a "starosti" tedy nejsou nepřátelé, naopak jsou to nerozluční partneři, proto platí ono - žádné já, žádný problém.[list][/list]