od nop » pát 15. úno 2013 10:40:46
rosada píše:Ano - v mnoha podobách a rolích: Matka, milenka, dcera, otec, milenec, syn...další rodinné a přátelská vztahy, láska k firmě kterou jsem vybudoval, láska k pejskovi, láska k vlastní zahrádce, třeba i láska v vlasti ...
Jsu i lásky nesobecké jako je v diskuzi na fóru Jitřní země /cituji/:
Re: Soucit a neosobní přání štěstí
Příspěvek od milipino » ned 20. led 2013 23:26:21
Na okraj k úvaze Trungpy o soucitu a lásce. Kdo komu chce dobro?
Kdysi ve mně vyplynul příklad o nezištné lásce z úvah a ze vzpomínek v pomalém porovnání se skutečností z více případů ze života.
Když žena řekne mužovi, že mu přeje opravdové štěstí (a chce si ho vzít), co by se v takovém případě stalo, kdyby jí předložil tuto úvahu:
„Mám někoho rád, a když mi přeješ štěstí, půjdeš nám za družičku?“ Totiž můžeme někomu říkat „přeji ti štěstí“ a myslet na štěstí obou, tedy spolu. Až ta žena bude někomu přát štěstí bez sebe ale s jinou, půjde jim za družičku beze smutku. Jinak se může stát, že bude mít žal z toho, že se toho štěstí v životě nemůže sama zúčastnit.
Když matka chystá svatbu synovi, přeje mu to, ale sama si ho nebere, zůstane v pozadí, nechá blízké místo jiné ženě. Když sestra pomáhá s přípravou svatby svému bratrovi, také si ho nebere. Přeje mu štěstí s jinou ženou.
Takže přát někomu štěstí tak, že se mne to netýká, to je ryzí přání neosobní povahy.
Mohu říci „přeji ti štěstí se mnou“ a mohu říci „přeji ti štěstí, ať s kýmkoliv mimo mne“.
Ale řečeno lidsky: ptát se druhého člověka „budeš mi přát štěstí, když v tom nebudeš?“ to je téma, které je trochu náročné na takt v jednání.
[quote="rosada"]Ano - v mnoha podobách a rolích: Matka, milenka, dcera, otec, milenec, syn...další rodinné a přátelská vztahy, láska k firmě kterou jsem vybudoval, láska k pejskovi, láska k vlastní zahrádce, třeba i láska v vlasti ...[/quote]
Jsu i lásky nesobecké jako je v diskuzi na fóru Jitřní země /cituji/:
Re: Soucit a neosobní přání štěstí
Příspěvek od milipino » ned 20. led 2013 23:26:21
Na okraj k úvaze Trungpy o soucitu a lásce. Kdo komu chce dobro?
Kdysi ve mně vyplynul příklad o nezištné lásce z úvah a ze vzpomínek v pomalém porovnání se skutečností z více případů ze života.
Když žena řekne mužovi, že mu přeje opravdové štěstí (a chce si ho vzít), co by se v takovém případě stalo, kdyby jí předložil tuto úvahu:
„Mám někoho rád, a když mi přeješ štěstí, půjdeš nám za družičku?“ Totiž můžeme někomu říkat „přeji ti štěstí“ a myslet na štěstí obou, tedy spolu. Až ta žena bude někomu přát štěstí bez sebe ale s jinou, půjde jim za družičku beze smutku. Jinak se může stát, že bude mít žal z toho, že se toho štěstí v životě nemůže sama zúčastnit.
Když matka chystá svatbu synovi, přeje mu to, ale sama si ho nebere, zůstane v pozadí, nechá blízké místo jiné ženě. Když sestra pomáhá s přípravou svatby svému bratrovi, také si ho nebere. Přeje mu štěstí s jinou ženou.
Takže přát někomu štěstí tak, že se mne to netýká, to je ryzí přání neosobní povahy.
Mohu říci „přeji ti štěstí se mnou“ a mohu říci „přeji ti štěstí, ať s kýmkoliv mimo mne“.
Ale řečeno lidsky: ptát se druhého člověka „budeš mi přát štěstí, když v tom nebudeš?“ to je téma, které je trochu náročné na takt v jednání.