od Návštěvník » pon 26. bře 2012 22:26:50
Mívám pocity nahněvanosti nebo naopak spokojenosti i jen tak. Myšlenka asi odstartovala pocit nebo spíš emoci, která se pak osamostatní. Je tu dál a přilíná k myšlenkám, které se objevují. Ten pocit naštvanosti se vrhne na každou novou myšlenku a naštve mě pak cokoliv, co se dál děje a co by mě jinak nechalo v klidu. Jednou to někdo vyjádřil větou "To zatracený slunce už zase svítí!" Nebo když třeba někoho v práci seřve šéf, kterému to přirozeně nemůže vrátit, zůstane v něm plno nevybitého vzteku. Večer přijde domů a seřve postupně manželku, děti, psa i kočku. Nějaký důvod se vždycky najde.
Dokonce se stává, že už si ani nevzpomenu, co mě původně rozčílilo. Hněv zřejmě dokáže existovat i docela samostatně bez myšlenek. Spíš využívá myšlenek, které dál vznikají, třeba o něčem úplně jiném, aby se k nim přilepil.
Jak tedy s emocema? Mně přijde, že jsou obsahem vědomí stejně jako myšlenky a že je můžu pozorovat stejně jako myšlenky. Tedy když si tu emoci uvědomím. Není to tak snadné jako uvědomit si myšlenku. Emoce k ní bývá jakoby nenápadně připojená. A vyrábí pocit naštvaného "já".
Mívám pocity nahněvanosti nebo naopak spokojenosti i jen tak. Myšlenka asi odstartovala pocit nebo spíš emoci, která se pak osamostatní. Je tu dál a přilíná k myšlenkám, které se objevují. Ten pocit naštvanosti se vrhne na každou novou myšlenku a naštve mě pak cokoliv, co se dál děje a co by mě jinak nechalo v klidu. Jednou to někdo vyjádřil větou "To zatracený slunce už zase svítí!" Nebo když třeba někoho v práci seřve šéf, kterému to přirozeně nemůže vrátit, zůstane v něm plno nevybitého vzteku. Večer přijde domů a seřve postupně manželku, děti, psa i kočku. Nějaký důvod se vždycky najde.
Dokonce se stává, že už si ani nevzpomenu, co mě původně rozčílilo. Hněv zřejmě dokáže existovat i docela samostatně bez myšlenek. Spíš využívá myšlenek, které dál vznikají, třeba o něčem úplně jiném, aby se k nim přilepil.
Jak tedy s emocema? Mně přijde, že jsou obsahem vědomí stejně jako myšlenky a že je můžu pozorovat stejně jako myšlenky. Tedy když si tu emoci uvědomím. Není to tak snadné jako uvědomit si myšlenku. Emoce k ní bývá jakoby nenápadně připojená. A vyrábí pocit naštvaného "já".