od Petra_ » ned 28. dub 2024 7:40:26
.Petra píše:Jana píše:
A jestli tuhle lásku poznáváš jako nejvyšší pravdu, tak jsi probuzený, jsi absolutně vším, co existuje a není co řešit.
Jani, to je, jak ty si představuješ, že to mají probuzení. Ale realizovaní/probuzení, jak víme, tvrdí, že žádný probuzený neexistuje, že je jen realizace/probuzení. Že jen snové osoby se domnívají, že existují nějací probuzení a neprobuzení.
A navíc pořád řešíš, jak to mají druzí proti tobě špatně.
Nevzpomínám si, že by E. Tomáš mluvil o probuzených a a jak to mají. Mluvil o duchovních učitelích různých úrovních - někteří byli pokročilí žáci, jiní byli více či méně upevněni v Poznání, ty obvykle nazýval Mistry. Toho, kdo byl hluboce ukotven v Poznání, nazýval Mudrcem. Sám cítil tu samou lásku a vděčnost ke svému učiteli P. Bruntonovi, stejně jako Nisargadatta ke svému guruovi.
Když poslouchám nebo čtu, co E. Tomáš říkal, tak z toho cítím opravdovou moudrost, pokoru a velkou lásku k lidem, která se projevovala laskavostí, skromností a upřímnou snahou jim pomocí. Jestli se dá někdo označit jako Mistr, tak on, ale on sám tohle pojmenování pro sebe nechtěl.
Ty se projevuješ zcela jinak. Tvrdíš o sobě, že to máš jako probuzení, a očekáváš, že by to měli druzí uznat.
Ale je na každém, jestli bude věřit E. Tomášovi nebo tobě.
Jedno doplnění a jedna myšlenka...
.Petra píše:Ale je na každém, jestli bude věřit E. Tomášovi nebo tobě.
je zde i možnost věřit "sobě" - citu svého vnitřního bytí, sídlícím v Srdci. Ta mi přijde jako nejbezpečnější - a tedy i nejlepší.
.Petra píše:Jani,
....
S "Janou" to bude možná podobné - ona se očividně nechává okouzlovat (a možná i trošku "svádět") - tou uvědomovanou touhou po neustálém prosvětlování vlastní existence, místy až tak, že se v tom "utápí" (místo toho, aby si dovolila se v tom jen "ztratit"). Je dost možné že jež ve stavu, kdy každé "předané" je vráceno "dvojnásobně" - a proto vlastně jen vše "obdarovává" a těší se z toho, co se jí vrací...
... no a z druhé strany její rychlá mysl vše analyzuje, rozebírá, pojmenovává, odmítá a zase si to přivlastňuje.
Máš pravdu v tom, že by to mohla vše pustit a jen skutečně být - ale ta záře blaženého stavu je neuvěřitelně svůdná:
Viděl jsem nebe, kde jsou ti, kteří uctívají Boha kvůli němu samotnému.
Ale nemohu říci, co jsem viděl, protože – zatímco jsem hleděl – stávalo se to stále větším, to, co zářilo, nabylo paprsků, jako by to předtím bylo jen mdlé, to, co bylo mocné, vyrostlo, jako by to předtím bylo jen malé, blaženost nabyla plnosti, jako by předtím byla jen nedostatkem.
To byl lesk. To byla sláva.
Vše, co zde na zemi září před našima očima, má od toho svůj lesk – ranní slunce svůj jas, večerní slunce svou nádheru, život sám svůj život. Bez toho by byly všechny oči mdlé, zlato žluté, nikoliv však zlaté.
Ano, ano – právě tak to je.“
Zmlkl a hleděl před sebe. Jeho oči zářily, jako by dosud viděl to, o čem mluvil. Nyní se jejich výraz změnil, místo vytržení nastoupil hluboký klid, který byl větší než klid smrti. Byl to klid života a smrti současně, jako by nesmiřitelné mocnosti zde splynuly v nějakou třetí, která je mocnější než obě dohromady.
Kandidát cítil zamrazení, jež se podobalo úzkosti i úctě. Holger začal opět mluvit:
„Byla tam rozmanitost, nadbytek rozmanitosti. Ale jedna věc byla společná – všechno existovalo ve velkém povznesení, dýchalo v úlevě, nemající mezí.
Ale podivné je, že věčné povznesení se mi stalo jakoby jhem, ač nikdy nemohlo unavit, a úlevu, která byla stále větší, jsem cítil jako břímě. Zíral jsem do slávy, ale nenalézal jsem jiné, pro které by to bylo takové, a – zatímco jsem zíral – slyšel jsem hlas, ne však mimo mne, který pravil:
‚Po čem pátráš v Boží slávě?‘
Odpověděl jsem, ale nepoužil jsem slov: ‚Pátrám po Bohu.‘
Hlas řekl: ‚Toto je sláva Boží.‘
Ptal jsem se opět:
‚Kde je Bůh sám?‘
Hlas odpověděl:
‚Ty, jenž si troufáš se zde tázat, otevři oči a viz!‘ http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazev ... 2005091801
[quote=".Petra"][quote="Jana"]
A jestli tuhle lásku poznáváš jako nejvyšší pravdu, tak jsi probuzený, jsi absolutně vším, co existuje a není co řešit.
[/quote]
Jani, to je, jak ty si představuješ, že to mají probuzení. Ale realizovaní/probuzení, jak víme, tvrdí, že žádný probuzený neexistuje, že je jen realizace/probuzení. Že jen snové osoby se domnívají, že existují nějací probuzení a neprobuzení.
A navíc pořád řešíš, jak to mají druzí proti tobě špatně.
Nevzpomínám si, že by E. Tomáš mluvil o probuzených a a jak to mají. Mluvil o duchovních učitelích různých úrovních - někteří byli pokročilí žáci, jiní byli více či méně upevněni v Poznání, ty obvykle nazýval Mistry. Toho, kdo byl hluboce ukotven v Poznání, nazýval Mudrcem. Sám cítil tu samou lásku a vděčnost ke svému učiteli P. Bruntonovi, stejně jako Nisargadatta ke svému guruovi.
Když poslouchám nebo čtu, co E. Tomáš říkal, tak z toho cítím opravdovou moudrost, pokoru a velkou lásku k lidem, která se projevovala laskavostí, skromností a upřímnou snahou jim pomocí. Jestli se dá někdo označit jako Mistr, tak on, ale on sám tohle pojmenování pro sebe nechtěl.
Ty se projevuješ zcela jinak. Tvrdíš o sobě, že to máš jako probuzení, a očekáváš, že by to měli druzí uznat.
Ale je na každém, jestli bude věřit E. Tomášovi nebo tobě. :)[/quote]
Jedno doplnění a jedna myšlenka...
[quote=".Petra"]Ale je na každém, jestli bude věřit E. Tomášovi nebo tobě. :)[/quote]
je zde i možnost věřit "sobě" - citu svého vnitřního bytí, sídlícím v Srdci. Ta mi přijde jako nejbezpečnější - a tedy i nejlepší.
[quote=".Petra"]Jani,
....
[/quote]
S "Janou" to bude možná podobné - ona se očividně nechává okouzlovat (a možná i trošku "svádět") - tou uvědomovanou touhou po neustálém prosvětlování vlastní existence, místy až tak, že se v tom "utápí" (místo toho, aby si dovolila se v tom jen "ztratit"). Je dost možné že jež ve stavu, kdy každé "předané" je vráceno "dvojnásobně" - a proto vlastně jen vše "obdarovává" a těší se z toho, co se jí vrací...
... no a z druhé strany její rychlá mysl vše analyzuje, rozebírá, pojmenovává, odmítá a zase si to přivlastňuje.
Máš pravdu v tom, že by to mohla vše pustit a jen skutečně být - ale ta záře blaženého stavu je neuvěřitelně svůdná:
[i][color=blue]Viděl jsem nebe, kde jsou ti, kteří uctívají Boha kvůli němu samotnému.
Ale nemohu říci, co jsem viděl, protože – zatímco jsem hleděl – stávalo se to stále větším, to, co zářilo, nabylo paprsků, jako by to předtím bylo jen mdlé, to, co bylo mocné, vyrostlo, jako by to předtím bylo jen malé, blaženost nabyla plnosti, jako by předtím byla jen nedostatkem.
To byl lesk. To byla sláva.
Vše, co zde na zemi září před našima očima, má od toho svůj lesk – ranní slunce svůj jas, večerní slunce svou nádheru, život sám svůj život. Bez toho by byly všechny oči mdlé, zlato žluté, nikoliv však zlaté.
Ano, ano – právě tak to je.“
Zmlkl a hleděl před sebe. Jeho oči zářily, jako by dosud viděl to, o čem mluvil. Nyní se jejich výraz změnil, místo vytržení nastoupil hluboký klid, který byl větší než klid smrti. Byl to klid života a smrti současně, jako by nesmiřitelné mocnosti zde splynuly v nějakou třetí, která je mocnější než obě dohromady.
Kandidát cítil zamrazení, jež se podobalo úzkosti i úctě. Holger začal opět mluvit:
„Byla tam rozmanitost, nadbytek rozmanitosti. Ale jedna věc byla společná – všechno existovalo ve velkém povznesení, dýchalo v úlevě, nemající mezí.
Ale podivné je, že věčné povznesení se mi stalo jakoby jhem, ač nikdy nemohlo unavit, a úlevu, která byla stále větší, jsem cítil jako břímě. Zíral jsem do slávy, ale nenalézal jsem jiné, pro které by to bylo takové, a – zatímco jsem zíral – slyšel jsem hlas, ne však mimo mne, který pravil:
‚Po čem pátráš v Boží slávě?‘
Odpověděl jsem, ale nepoužil jsem slov: ‚Pátrám po Bohu.‘
Hlas řekl: ‚Toto je sláva Boží.‘
Ptal jsem se opět:
‚Kde je Bůh sám?‘
Hlas odpověděl:
‚Ty, jenž si troufáš se zde tázat, otevři oči a viz!‘ [/color] [/i]
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazevclanku=voln&cisloclanku=2005091801