Poradna zdarma

Neomezované žvíkaní mi pomáhá vyrovnávat energetické nesrovnalosti i pocit nervozity - jen se i musím omezovat při kontaktu s ostatními neb bych kohokoli ne"rád" vynechal. Od všeho troche a je nám OKé. Ď
Nervozita klesá leč inspiruje či motivuje k činnosti - děkuji ti pocite - za cit - procitění - next pohled - i odstup.
1krok zpět předchází 3řem vpřed. Čágo bélo :yeah:

[quote="terros"]Mám podobné zkušenosti. Příčinou nervozity je odpor, který jsme někdy předtím (třeba už dávno) nechtěli otevřeně vyjádřit, potlačili jsme ho jako nežádoucí, a jeho energie se tak uložila přímo do těla. .....
Co s tím? Když jsi sám, v soukromí, je možné nechat všechen neadresný odpor proniknout do vědomí, dovolit si ho prožívat naplno, třeba ho vytancovat, vygestikulovat ho tancem bojovníka proti imaginárnímu protivníkovi. Předtím je dobré udělat v představě kolem místnosti ochranný kruh a říct všem bytostem světa "vás se to netýká". Je to tak - týká se to jen úklidu ve vlastním podvědomí.
Fyzické příznaky a nervozita se pak v následujících prekérních situacích už neobjevují tak silně, a když pomocí "hygieny bojovníka" nebo jakkoliv jinak si svoje odpory uvědomujeme, třeba i dodatečně, jako podoby své energii, nakonec se při podobných situacích už žádná nervozita neobjeví.
... je dobré si nežádoucí odpor ... plně uvědomovat, nechat ho vstoupit do vědomí. Navenek se vůbec projevit nemusí, stačí ho vnitřně "přijmout ho jako dobrého přítele" a on se rozpustí sám. Jak na to, je pěkně popsané tady http://mozaika.bloguje.cz/911085-vse-je-jiz-od-zacatku-vitanym-hostem.php[/quote]
Tak nevím, jestli musíme v každém případě tak přemýšlet, když se setkáme s něčím co nám není po chuti. U mne na příklad s fyzickým hlukem. Na pracovišti jsem to zažil dost a tak mne netěší ani jinde. Pamatuji se, jak jsem jednou jel autobusem za cílem po celkovou dobu 4 hodin. Seděl jsem vpředu, a myšlenky mi rušil hovor dvou žen v páté řadě. Každý má jinou melodii ve hlasu a rytmus. Tohle mne rušilo. Některé jiné dialogy s jiným hlasem mi nevadí. Pak jsem se ohlédl. Autobus by poloprázdný.
Odešel jsem dozadu a sedl jsem si na konec. Tam jsem byl jednak dále od hovoru a jednak ony hovořily před sebe, ne dozadu za sebe. Bylo to snesitelnější.
A nepoužíval jsem cestu odporu, vstřebávání, transformaci ani bojovníka a td. Změnil jsem místo a získal lepší podmínky. V jiných situacích bych asi zase volil cestu nejmenšího odporu, nenápadně a nenásilně si najít lepší podmínky. Konfrontace nemám rád.

Mám podobné zkušenosti. Příčinou nervozity je odpor, který jsme někdy předtím (třeba už dávno) nechtěli otevřeně vyjádřit, potlačili jsme ho jako nežádoucí, a jeho energie se tak uložila přímo do těla. Pak se někdy objeví znovu situace, ve které zadržujeme a potlačujeme svůj odpor. Nemusí to být jen k odpor někomu nebo k tomu, co někdo dělá, ale třeba i k něčemu vedlejšímu (např. s někým mluvíme a něco venku dělá velký hluk, který nás ruší), takže si svůj odpor často u sebe vůbec neuvědomujeme, a on se projevuje coby fyzické projevy, chvění, poklepávání rukou nebo nohou, a pod.

Co s tím? Když jsi sám, v soukromí, je možné nechat všechen neadresný odpor proniknout do vědomí, dovolit si ho prožívat naplno, třeba ho vytancovat, vygestikulovat ho tancem bojovníka proti imaginárnímu protivníkovi. Předtím je dobré udělat v představě kolem místnosti ochranný kruh a říct všem bytostem světa "vás se to netýká". Je to tak - týká se to jen úklidu ve vlastním podvědomí.

Fyzické příznaky a nervozita se pak v následujících prekérních situacích už neobjevují tak silně, a když pomocí "hygieny bojovníka" nebo jakkoliv jinak si svoje odpory uvědomujeme, třeba i dodatečně, jako podoby své energii, nakonec se při podobných situacích už žádná nervozita neobjeví.

Propříště je dobré si nežádoucí odpor skrytý za svými zdvořilými reakcemi přímo už v té chvíli plně uvědomovat, nechat ho vstoupit do vědomí. Navenek se vůbec projevit nemusí, stačí ho vnitřně "přijmout ho jako dobrého přítele" a on se rozpustí sám. Jak na to, je pěkně popsané tady http://mozaika.bloguje.cz/911085-vse-je-jiz-od-zacatku-vitanym-hostem.php

vzpomínám si,jak mě rozčiloval mámin zvyk,když seděla v křesle,klepala si prsty na opěradlo...taková maličkost,ale když to trvalo hodinu dvě,šílel jsem..odešel z místnosti,což ty nemůžeš,nebo jsem jí to i řekl,zasmála se,chvilku pokoj-a pak zas automaticky začala klepat...hrůza
a jaxem to vyřešil?
nijak,musel jsem to snášet

pak maminka umřela

a ted po mnoha letech se problém objevil zas:

když přide syn na návštěvu,znechuceně mě upzornuje,že si furt klepu prsty na opěradlo JEHO! dokonce křesla!!

musím se zasmát,řeknu promin,a to promin nepatří jen synovi....ale i jí

nevím,jestli z toho vyplývá nějaká konkretní rada

p@
....................

Já jsem například nervózní, když mám mluvit s člověkem, který žvýká žvýkačku a to tak, že ani u toho nezavírá pusu a mlaská. Toto mne dokáže znervóznit a pokud tento pocit nervozity musím dlouho potlačovat, tak jsem pak vzteklá. Ale nemůžu přeci cizímu člověku, kterého obsluhuju v obchodě, ať vyndá žvýkačku. :confused: Tak co s tím mám dělat ?

souhlasím s tím,že pochopení=Poznání sebe je důležitým úhelným kamenem,a od něj se odvíjí poznání druhých a jejich problémů item poznání celeho světa a jsoucna

proto vždy zdůraznuji základní filosofickou,ale i praktickou otázku:kdo jsem,kým jsem?

problém mi dělá to slovo "plné"

p@
....................

Bez plného pochopení sebe i druhých, které je možné jen bez potřeby ubránit se nebo zaútočit, je každé řešení jen dočasné.

ahoj
myslím,že každý reaguje na stresory trochu jinak
např herci-jeden vykládá,že tréma mu svazovala ruce a dělá brepty a jiný právě naopak,tréma ho stimuluje k velkým výkonům...

trocha nervozity nezaškodí,působí-li pozitivně
jestliže však brání v činnosti at už strachem nebo podrážděností či jinak ve větší míře,tak bych to řešil,

konkrétní rada by však mohla přijít až po zjištění konkrétních situací...

já byl od mala dost ustrašené dítě a ve škole mi zkoušení nedělalo dobře,i když jsem vše uměl
řešil jsem to různými metodami,až jsem to vyřešil,ale ta práce trvala leta

p@
...................

Lidé, kteří se ovládají, jsou stále nervózní, protože hluboko v nich se stále ukrývá zmatek. Když se nekontroluješ, jsi volně plynoucí a živý, pak nejsi nervózní. O nervozitě nemůže být ani řeč - ať se děje, co se děje. Od budoucnosti nic neočekáváš, nebereš na sebe žádné role. Tak proč bys měl být nervózní?
K tomu, abychom udrželi naši mysl pd kontrolou, musíme být neustále tak chladní a zmrazení, aby do našich končetin, do našeho těla nemohla proudit žádná životní energie. Kdyby energie mohla volně proudit, vyplavalo by všechno potlačování na povrch. Proto se lidé naučili, jak být chladnými, jak se dotýkat druhých, aniž by se jich dotkli, jak vidět druhé a přesto je nevidět.
Lidé žijí v otřelých frázích - "Ahoj! Jak se máš?" Nikdo tím doopravdy nic nemyslí. Používáme tyto fráze, abychom se vyhnuli opravdovému setkání. Lidé se nedívají druhým do očí, nedrží se za ruce, nesnaží se vnímat energii druhého, nedovolí si její výměnu - moc se bojí, jen se to vše nějak snaží zvládnout, studeně a mrtvě, jako ve svěrací kazajce.
http://karty.atarot.cz/osho-zen-tarot/sebeovladani

někdy pomůže zasmání

proti nervozitě je dobrý hluboký nádech - hluboký výdech - hluboký nádech - hluboký výdech.... to mě pokaždý uklidní

Uvědomuj si ji, miluj ji, odevzdej jí všechno, úplně všechno jí dej.

Je to tak nádherné umřít v Lásce a dovolit, aby z ní zase všechno vyvstalo - "nové", jak řekl Ježíš.

Nemusíš s tím už vůbec nic dělat.

:)

nervozita - neví někdo jak se dá využit?
třebas nasranost pociťuju jako příval energie - a dá se využit pro posilování kde se promněnuje v "radost"
No ale pokud se člověk fest roklepe tak nevim - osmažit jak naklepaný řízek?
:hm: :what: :crazy: