od šutr » pát 23. zář 2016 18:26:03
1/ máme schopnosti, složky a procesy, které jsou přirozené a vedou k životu jako tlupa opic. Proti tomu ale nelze nic namítat. Lidstvo společně pracuje, jí a raduje se.
Ha ! Pokud to nevíš ; jsme padlí Bohové a je naší povinností se vrátit do původního (Božského) stavu ... Padlé lidstvo společně blázní a společně směřuje do "pekel" . Stejně jako blázni jí a radují se a tančí nad PROPASTÍ :-(
3/ hybridní pohled: příroda chce lidskou tlupu udržet a proto vložilo lidem sklon k rozmnožování a tím k sexu.
má to svá specifika: soudržnost žen a mužů vede ke zvýšení produktivity práce, produkuje se spousta nadhodnot, třeba šaty, nástroje, výtvarné umění. Když jde dívka upravená na rande, je v tom pobídka umění.
Ha ! Sex je , obecně silou , která udržuje bytosti v té či oné sféře !!! Zvířata , démony , lidi , asury , dévy atd. atd. ... Ježkovy voči ! To si vážně myslíš , že lidé jsou primárně určení k zvýšení produktivity práce , k produkování nadhodnot (šatů , nástrojů a dalších blbostí ?) ???
Manželství ? Ha ! ... To snad není možné ! Svazek manželský byl a je původně určen k tomu , aby se manželé společnými silami (transformací "SEXU") dostali ZPĚT do nebeských oblastí !!! ... "Černá swině" - to je právě ta překážka , která jim v tom brání , zabrání !
J.P. - jeho výroky pramení z nevědomosti :-)
===================================
Nižší přirozenost ; silueta nebo personifikace vytvářená světskými sklony ; na vnější svět reaguje jen smyslovými reflexy, což se pak manifestuje jako elementární životní projevy. V mystické praxi má n.p. mocný záporný vliv, jenž do mystického úsilí zasahuje velice rušivě, neboť mystika stále vrací k živočišným projevům lidství. Proto je základní mystické úsilí poznamenáno hlavně bojem s touto přirozeností. Aby n.p. mohla být vůbec překonána, musí se člověk oddat askezi a tvrdě prosazované změně duševní orientace. V kvalitativně velmi dobrém mystickém úsilí se n.p. často personifikuje buď jako ďábel, nebo jako Máró (pokušitel) a jindy v různých formách strážce prahu. Vzhledem k těm to projevům n.p. nabývá mystická praxe podoby nejvýš reálné, a to tím spíš, že tyto personifikace nejsou jen plastické formy a podoby, ale jednající bytosti.
Svým jednáním zasahují do života mystika velmi reálně, ovšem vždy záporně, především aby vytvořily nebo vyvolaly nepřekonatelné překážky na cestě k zamýšlenému mystickému cíli nebo k vysokým mystickým realizacím. Podaří li se mystikovi n.p. dobře potřít , zpravidla to trvá mnoho let, začne mystik poznávat a prožívat blaženost. A to je věcným dokladem, že n.p. je něco víc než soubor psychických sil, s nimiž lze snadno manipulovat. O tom se mystik přesvědčí, když začne n.p. s úspěchem překonávat. Úspěch není totiž nikdy jednoznačný. V okamžicích vítězství nad n.p. se blaženosti objevují a dokonce rozvíjejí, ale v následujícím okamžiku, kdy n . p . nabude převahy, blaženosti zase mizí a člověk, nešťastný tvor, musí zase sbírat všechny síly, aby n.p. překonal. Když posléze zvítězí natolik, že se n.p. nevzmůže k překonání odporu a odolnosti mystika, pak již nikdy blaženosti nemizí. Podle stavu vnitřní vzdálenosti od dosahu n.p. jsou tyto blaženosti bud' méně výrazné, nebo velmi silné ; z toho mystik poznává, že našel správnou mystickou cestu. Jeho prožívání není vysněné, nýbrž prosté a reálné jako běžné prožívání kteréhokoli člověka.
Mluvím zde sice jen o mysticích, ale je nutno poznamenat, že se tento zákon mystického vývoje týká stejně jogínů, jako buddhistů, magiků a vůbec všech praktických okultistů.
===============================
nižší já ; osobní já, které se zažehuje pouze ve vztahu k smyslovým jevům, a proto je pomíjivé. Toto já ničí pocity skutečného štěstí, neboť je průvodcem žádostivosti po smyslovém ukájení a ta nepřipouští pocit uspokojení. Jeho existencí nebo působností mizí vnitřní klid ; n.j . si uvědomuje svou pomíjejícnost a ta vyvolává strach před zánikem.
===============================
Zase jej vezme ďábel s sebou na horu velmi vysokou, ukazuje mu veškerá království světa a jejich slávu a řekl mu: " Toto vše ti dám, padneš-li a pokloníš-li se mi. " Tu mu Ježíš odpoví: " Odejdi, satane; nebot' je psáno: " Svému Pánu Bohu se klaněj a jej samotného uctívej!" Tu od něho ďábel odešel, a hle, andělé přišli a sloužili mu.
4, 8-11
Když Záporný princip (ďábel nebo ztělesněná pudová podstata) po velikém odříkání na nás žádá, abychom přilnuli víc, než je to přiměřené pohnutkám naší odvyklé bytosti, vzbudí místo přilnutí aktivní odpor. A tento odpor definitivně překoná moc Záporného principu. Toto vítězství jest v evangeliu vyjádřeno slovy: "Odejdi, satane . .. -atd. Po překonání pokušení, uplatňovaného v nás Záporným principem, zazáří nám opět světlo Ducha a personifikované vyšší nebo světelné
prvky v podobě andělů pak uklidní duši, bojem nejvýš vypjatou. Rozdíl v působení světelných a temných mocí na bytosti je v tom, že zosobněné temné moci vedou člověka k tomu, aby uplatňoval a podporoval své nižší osobní jáství. Světlé zosobněné moci, které provolávají slávu Božímu duchu, ho podporují a radí mu, aby setrval
na cestě ke spojení s Božím duchem - pokud ovšem tuto cestu znají nebo o ní vědí.
Když však ten, kdo cvičí, usiluje o ovládnutí dobrých i zlých popudů, které v sobě nachází, spojí se světlé moci s temnými a pak se ho pokušeními snaží strhnout z této tzv. královské cesty do podřízenosti přírodním zákonům hmoty nebo nižší duševní oblasti, totiž podvědomí. Děje se tak proto, že temné stejně jako světlé
mocnosti nesnášejí tu moc, která se vyvíjí z ovládání toho, co v nás vystupuje jako hnutí citová nebo duševní. Spojování bytosti na úrovni přirozených vnitřních hodnot s Božským duchem nebo Duchem celku světlé moci snášejí proto, že v lidském světě nevyvolává nechuť k tělesným jevům ani nepřináší poznání pomíjejícnosti tvarového jsoucna. Poznání pomíjejícnosti tvarů se děsí jak dobrý, tak i zlý člověk a dokonce i andělé.
1/ máme schopnosti, složky a procesy, které jsou přirozené a vedou k životu jako tlupa opic. Proti tomu ale nelze nic namítat. Lidstvo společně pracuje, jí a raduje se.
Ha ! Pokud to nevíš ; jsme padlí Bohové a je naší povinností se vrátit do původního (Božského) stavu ... Padlé lidstvo společně blázní a společně směřuje do "pekel" . Stejně jako blázni jí a radují se a tančí nad PROPASTÍ :-(
3/ hybridní pohled: příroda chce lidskou tlupu udržet a proto vložilo lidem sklon k rozmnožování a tím k sexu.
má to svá specifika: soudržnost žen a mužů vede ke zvýšení produktivity práce, produkuje se spousta nadhodnot, třeba šaty, nástroje, výtvarné umění. Když jde dívka upravená na rande, je v tom pobídka umění.
Ha ! Sex je , obecně silou , která udržuje bytosti v té či oné sféře !!! Zvířata , démony , lidi , asury , dévy atd. atd. ... Ježkovy voči ! To si vážně myslíš , že lidé jsou primárně určení k zvýšení produktivity práce , k produkování nadhodnot (šatů , nástrojů a dalších blbostí ?) ???
Manželství ? Ha ! ... To snad není možné ! Svazek manželský byl a je původně určen k tomu , aby se manželé společnými silami (transformací "SEXU") dostali ZPĚT do nebeských oblastí !!! ... "Černá swině" - to je právě ta překážka , která jim v tom brání , zabrání !
J.P. - jeho výroky pramení z nevědomosti :-)
===================================
Nižší přirozenost ; silueta nebo personifikace vytvářená světskými sklony ; na vnější svět reaguje jen smyslovými reflexy, což se pak manifestuje jako elementární životní projevy. V mystické praxi má n.p. mocný záporný vliv, jenž do mystického úsilí zasahuje velice rušivě, neboť mystika stále vrací k živočišným projevům lidství. Proto je základní mystické úsilí poznamenáno hlavně bojem s touto přirozeností. Aby n.p. mohla být vůbec překonána, musí se člověk oddat askezi a tvrdě prosazované změně duševní orientace. V kvalitativně velmi dobrém mystickém úsilí se n.p. často personifikuje buď jako ďábel, nebo jako Máró (pokušitel) a jindy v různých formách strážce prahu. Vzhledem k těm to projevům n.p. nabývá mystická praxe podoby nejvýš reálné, a to tím spíš, že tyto personifikace nejsou jen plastické formy a podoby, ale jednající bytosti.
Svým jednáním zasahují do života mystika velmi reálně, ovšem vždy záporně, především aby vytvořily nebo vyvolaly nepřekonatelné překážky na cestě k zamýšlenému mystickému cíli nebo k vysokým mystickým realizacím. Podaří li se mystikovi n.p. dobře potřít , zpravidla to trvá mnoho let, začne mystik poznávat a prožívat blaženost. A to je věcným dokladem, že n.p. je něco víc než soubor psychických sil, s nimiž lze snadno manipulovat. O tom se mystik přesvědčí, když začne n.p. s úspěchem překonávat. Úspěch není totiž nikdy jednoznačný. V okamžicích vítězství nad n.p. se blaženosti objevují a dokonce rozvíjejí, ale v následujícím okamžiku, kdy n . p . nabude převahy, blaženosti zase mizí a člověk, nešťastný tvor, musí zase sbírat všechny síly, aby n.p. překonal. Když posléze zvítězí natolik, že se n.p. nevzmůže k překonání odporu a odolnosti mystika, pak již nikdy blaženosti nemizí. Podle stavu vnitřní vzdálenosti od dosahu n.p. jsou tyto blaženosti bud' méně výrazné, nebo velmi silné ; z toho mystik poznává, že našel správnou mystickou cestu. Jeho prožívání není vysněné, nýbrž prosté a reálné jako běžné prožívání kteréhokoli člověka.
Mluvím zde sice jen o mysticích, ale je nutno poznamenat, že se tento zákon mystického vývoje týká stejně jogínů, jako buddhistů, magiků a vůbec všech praktických okultistů.
===============================
nižší já ; osobní já, které se zažehuje pouze ve vztahu k smyslovým jevům, a proto je pomíjivé. Toto já ničí pocity skutečného štěstí, neboť je průvodcem žádostivosti po smyslovém ukájení a ta nepřipouští pocit uspokojení. Jeho existencí nebo působností mizí vnitřní klid ; n.j . si uvědomuje svou pomíjejícnost a ta vyvolává strach před zánikem.
===============================
Zase jej vezme ďábel s sebou na horu velmi vysokou, ukazuje mu veškerá království světa a jejich slávu a řekl mu: " Toto vše ti dám, padneš-li a pokloníš-li se mi. " Tu mu Ježíš odpoví: " Odejdi, satane; nebot' je psáno: " Svému Pánu Bohu se klaněj a jej samotného uctívej!" Tu od něho ďábel odešel, a hle, andělé přišli a sloužili mu.
4, 8-11
Když Záporný princip (ďábel nebo ztělesněná pudová podstata) po velikém odříkání na nás žádá, abychom přilnuli víc, než je to přiměřené pohnutkám naší odvyklé bytosti, vzbudí místo přilnutí aktivní odpor. A tento odpor definitivně překoná moc Záporného principu. Toto vítězství jest v evangeliu vyjádřeno slovy: "Odejdi, satane . .. -atd. Po překonání pokušení, uplatňovaného v nás Záporným principem, zazáří nám opět světlo Ducha a personifikované vyšší nebo světelné
prvky v podobě andělů pak uklidní duši, bojem nejvýš vypjatou. Rozdíl v působení světelných a temných mocí na bytosti je v tom, že zosobněné temné moci vedou člověka k tomu, aby uplatňoval a podporoval své nižší osobní jáství. Světlé zosobněné moci, které provolávají slávu Božímu duchu, ho podporují a radí mu, aby setrval
na cestě ke spojení s Božím duchem - pokud ovšem tuto cestu znají nebo o ní vědí.
Když však ten, kdo cvičí, usiluje o ovládnutí dobrých i zlých popudů, které v sobě nachází, spojí se světlé moci s temnými a pak se ho pokušeními snaží strhnout z této tzv. královské cesty do podřízenosti přírodním zákonům hmoty nebo nižší duševní oblasti, totiž podvědomí. Děje se tak proto, že temné stejně jako světlé
mocnosti nesnášejí tu moc, která se vyvíjí z ovládání toho, co v nás vystupuje jako hnutí citová nebo duševní. Spojování bytosti na úrovni přirozených vnitřních hodnot s Božským duchem nebo Duchem celku světlé moci snášejí proto, že v lidském světě nevyvolává nechuť k tělesným jevům ani nepřináší poznání pomíjejícnosti tvarového jsoucna. Poznání pomíjejícnosti tvarů se děsí jak dobrý, tak i zlý člověk a dokonce i andělé.