Jana píše:To je hezké zjištění, proč se ptá jen mysl, která nepoznává celou skutečnost, když se ta otázka nechá spočinout v tichu srdce, tak to "proč" zmizí a zůstane jen Přítomnost.
no to je zajimavy navod ... takze otazka ma prirozenou tendenci spocinout v srdci, ale mysl ji v tom brani ...
jenze mysl uz je takova ... zkoumava, rypava, nenechava ... tudiz mysl nemuze nechat cokoliv v cemkoliv spocinout ... takze to nejde nijak udelat ... musi se proste stat ... samose vodsebe ...
takze, takze, takze ... co s tim? ... pta se mysl ...
dokud je tu ztotozneni s predstavami v mysli ... tka je tu i usili o cokoliv ... az ztotozneni skonci ... skonci i usili a prirozene se vyjevi to co je prirozene stale pritomno ... do ty doby ... tudle nudle.
ti realizovani stale rikaji .. jak je to jasny a jednoduchy ... proste to nechat byt a je to ... ale to je ten for ... nejde to nechat byt a ani nenechat ... jen se z nejakeho zahadneho duvodu ... obcas nekmu stane ... samose vodsebe ...
takze, takze, takze ... voco tu vlastne de Jani?