od rafael » sob 12. led 2013 14:46:20
teonik píše:podle učení,kterého se přidržuju,je naprosto vše projevem Mysli(nikoli lidské..)
tedy i přítomnost
vše již máme--souhlasím,ale jako tato Mysl
jako člověk máme kopu problémů a někdy štěstí,že je začneme řešit správným způsobem
a závěrem:pochopení,že jsem Tím,koho sem hledal,ještě není vědomé Bytí Jím
ale toto pochopení není špatné,potom teprv můžu začít OPRAVDU hledat
zdarec
...................
pokud meditujeme tak říkáme já (ego,mysl) medituju, já mám prožitky, já mám hloubku meditace, já mám zážitek, já jsem meditoval dobře, já jsem meditoval špatně..vše je ego, mysl.. časem ale meditace přijde do bodu kdy já vidí v hloubce JÁ (božské JÁ,duši), v tento okamžik jsou zde dvě ztotožnění, jedno ztotožnění je ego,malé já, a druhé skutečné to pravé je velké JÁ, v tomto bodu, v tom zlomu dochází k tomu že ego vidí božské JÁ,tozn. já vídím sebe.. falešné já vnímá božské já.. v tento moment je nutné aby se božšké JÁ dívalo na ego já, aby ego já bylo trvalo odstraněno..tím pádem dojdeme ke skutečností že "JÁ jsem tím, koho jsem hledal".
v meditacI stále já ego hledá JÁ božskou podstatu (nemusí si to uvědomovat), jelikož ego je falešné cítí se samostatné že je jen ono jediné..pak ale meditací dojde k bodu kdy ego vidí božské JÁ, v tu chvíli je nutné přenést pozornost na božšské JÁ, ztotožnit se s ním a dívat se potom na ego já..
snad jsem to napsal srozumitelně..
žádná fáze meditace není špatná nebo nevhodná..naopak,každá meditace ať je jakékoliv náboženství nebo směr musí dojít k tomuto bodu.. v totu chvíli pak odpadá meditace jako úsilí já medituji, odpadá jakákoliv forma ztotožnení mysli s jakýkoliv náboženstvím, náklonost k druhu meditace nebo k náboženství je podle mysli člověka a ztotožněním se myslí s daným náboženstvím nebo druhem meditace..(je to v pořádku,proto jsou různé směry), pak ale vše zmizí a zbývá jen JÁ následně časem smrt ega, nebo mystická smrt, nebo dle zazenu hindusimu osvícení atd..
[quote="teonik"]podle učení,kterého se přidržuju,je naprosto vše projevem Mysli(nikoli lidské..)
tedy i přítomnost
vše již máme--souhlasím,ale jako tato Mysl
jako člověk máme kopu problémů a někdy štěstí,že je začneme řešit správným způsobem
a závěrem:pochopení,že jsem Tím,koho sem hledal,ještě není vědomé Bytí Jím
ale toto pochopení není špatné,potom teprv můžu začít OPRAVDU hledat
zdarec
...................[/quote]
pokud meditujeme tak říkáme já (ego,mysl) medituju, já mám prožitky, já mám hloubku meditace, já mám zážitek, já jsem meditoval dobře, já jsem meditoval špatně..vše je ego, mysl.. časem ale meditace přijde do bodu kdy já vidí v hloubce JÁ (božské JÁ,duši), v tento okamžik jsou zde dvě ztotožnění, jedno ztotožnění je ego,malé já, a druhé skutečné to pravé je velké JÁ, v tomto bodu, v tom zlomu dochází k tomu že ego vidí božské JÁ,tozn. já vídím sebe.. falešné já vnímá božské já.. v tento moment je nutné aby se božšké JÁ dívalo na ego já, aby ego já bylo trvalo odstraněno..tím pádem dojdeme ke skutečností že "JÁ jsem tím, koho jsem hledal".
v meditacI stále já ego hledá JÁ božskou podstatu (nemusí si to uvědomovat), jelikož ego je falešné cítí se samostatné že je jen ono jediné..pak ale meditací dojde k bodu kdy ego vidí božské JÁ, v tu chvíli je nutné přenést pozornost na božšské JÁ, ztotožnit se s ním a dívat se potom na ego já..
snad jsem to napsal srozumitelně.. :crazy:
žádná fáze meditace není špatná nebo nevhodná..naopak,každá meditace ať je jakékoliv náboženství nebo směr musí dojít k tomuto bodu.. v totu chvíli pak odpadá meditace jako úsilí já medituji, odpadá jakákoliv forma ztotožnení mysli s jakýkoliv náboženstvím, náklonost k druhu meditace nebo k náboženství je podle mysli člověka a ztotožněním se myslí s daným náboženstvím nebo druhem meditace..(je to v pořádku,proto jsou různé směry), pak ale vše zmizí a zbývá jen JÁ následně časem smrt ega, nebo mystická smrt, nebo dle zazenu hindusimu osvícení atd..