od reseek » úte 18. čer 2013 10:38:44
A jiný příběh
kterých se na Zemi stává
tolik
"Co blbne, nač s sebou táhne tenhle krám?" říká obyvatel pouště, který nezná nic než poušť a uvidí obrázek někoho z Norska, jak jde po ulici s deštníkem, anebo muže z ostrovní země, který nese na zádech člun a blíží se k moři, aby nalovil ryby...
I vnitřně žije každý z nás v "podnebí", do kterého jsme při svém vývoji právě doputovali, a v něm jsou ty pomůcky - deštník nebo člun nebo jen písek v krajině bez kapky deště - které nám umožňují naučit se takovému přístupu k dění, který nám právě teď může pomoci přiblížit se o krůček k rozpoznání TOHO, čím Jsme
Pro mě relaxace začíná relaxací duše, a ta se dá tady cvičit na každém kroku, když si uvědomím, že cesta každého člověka je v tu chvíli pro něj ta jediná pravá, jinak by k ní nedošlo. A že když začnu něco říkat s pocitem, že jen tahleta cesta je ta pravá, protože mi funguje, že mluvím o jen něčem, co mi právě pomáhá.
Mně momentálně pomáhá - když začnu mít pocit, že by druzí měli nebo naopak neměli - uvědomit si, že tenhle můj pocit je jen výsledek odporu k tomu, co podle mě dělají špatně. Je to šance vnitřně relaxovat a to odporující napětí v sobě pustit třeba představou, jak na poušti kritizuju používání deštníků v severských zemích
V té chvíli se uvolní se nejen dušička, ale i tělo. Jsou zřejmě propojené, protože každý můj nesouhlas a odpor i jen myšlenkový vyvolá pokaždé napětí v těle.
A tak přes den zkouším relaxovat přes dušičku, v pelíšku večer přes obojí
Je ale pravda, že kdyby někdo nakreslil comics, jak se o jedině správném způsobu jak správně dozrát ke sklizni hádají na internetu různé ovocné stromy rostoucí v různých částech světa, byla by to docela psina
A jiný příběh
kterých se na Zemi stává
tolik :)
"Co blbne, nač s sebou táhne tenhle krám?" říká obyvatel pouště, který nezná nic než poušť a uvidí obrázek někoho z Norska, jak jde po ulici s deštníkem, anebo muže z ostrovní země, který nese na zádech člun a blíží se k moři, aby nalovil ryby...
I vnitřně žije každý z nás v "podnebí", do kterého jsme při svém vývoji právě doputovali, a v něm jsou ty pomůcky - deštník nebo člun nebo jen písek v krajině bez kapky deště - které nám umožňují naučit se takovému přístupu k dění, který nám právě teď může pomoci přiblížit se o krůček k rozpoznání TOHO, čím Jsme
Pro mě relaxace začíná relaxací duše, a ta se dá tady cvičit na každém kroku, když si uvědomím, že cesta každého člověka je v tu chvíli pro něj ta jediná pravá, jinak by k ní nedošlo. A že když začnu něco říkat s pocitem, že jen tahleta cesta je ta pravá, protože mi funguje, že mluvím o jen něčem, co mi právě pomáhá.
Mně momentálně pomáhá - když začnu mít pocit, že by druzí měli nebo naopak neměli - uvědomit si, že tenhle můj pocit je jen výsledek odporu k tomu, co podle mě dělají špatně. Je to šance vnitřně relaxovat a to odporující napětí v sobě pustit třeba představou, jak na poušti kritizuju používání deštníků v severských zemích
:D
V té chvíli se uvolní se nejen dušička, ale i tělo. Jsou zřejmě propojené, protože každý můj nesouhlas a odpor i jen myšlenkový vyvolá pokaždé napětí v těle.
A tak přes den zkouším relaxovat přes dušičku, v pelíšku večer přes obojí :)
Je ale pravda, že kdyby někdo nakreslil comics, jak se o jedině správném způsobu jak správně dozrát ke sklizni hádají na internetu různé ovocné stromy rostoucí v různých částech světa, byla by to docela psina :)