od Pavel » stř 29. led 2014 12:42:43
Jarda Malej píše:armin píše:
Ti co o tom svém poznávání Já hodně píší, ti ho nepoznávají i když by hrozně chtěli být těmi, kdo ho poznávají a proto o něm tolik potřebují psát a obhajovat své údajné poznávání Já.
Zajímají mě nutné předpoklady, které vedou k tomu, abych o někom řekl (napsal), že je blbec. Jde mně konkrétně o oblast duchovní literatury. Řekněme, že čtu něco s čím nesouhlasím. Tady se mohu zastavit a zkoumat příčinu svého nesouhlasu. Jedna z příčin, může být rozdílná zkušenost s něčím, o čem je autor přesvědčen, že prospívá, ale já mám opačnou zkušenost. Naše zkušenosti se různí. To je zjištění, které jsem objevil. Někdy toto zjištění rozdílnosti zkušeností vede k označení nositele rozdílné zkušenosti za blbce. Blbec není emočně neutrální pojem. Je to nadávka, ke které se uchýlím z nějaké příčiny. Je tou příčinou nesouhlas s přečteným? Nesouhlas s přečteným mohu vyjádřit slovesem: nesouhlasím, případně uvést důvod nesouhlasu. Pokud někoho označím za blbce, obracím pozornost od textu k pisateli. Co mu tím vlastně říkám? Hledal jsem synonyma slova blbec - 1.blb, hňup, hovado, trouba, debil, kretén, dement, vůl, nekňuba, magor, exot, (o ženě) kráva. Kdy tato slova používáme? V jakém emočním rozpoložení jsme, když je používáme? Jsou to neškodná, nezraňující slova?
Bylo napsáno: Určitě o duchovnu píší také nějací ti blbci, nevědoucí o čem vlastně píší.
V této větě je blbec ten, kdo neví o čem píše. Ale je to skutečně tak, že neví? Jak vím, že neví, ne -li tak, že moje zkušenost, kterou vždy preferuji, je jiná. Blbec je tedy ten, kdo má jinou zkušenost, případně věří něčemu jinému než já.
Jsou jistě ověřitelná fakta např. 2+3=5. Napíšu -li že 2+3=6, udělal jsem chybu, ale to ze mě nedělá blbce, nýbrž člověka chybujícího. Blbce se ze mě snaží udělat komentátor mé chyby. A to se pohybujeme na čisté půdě matematiky. V oblasti duchovna je mnoho skrytého, co bývá postupně odkrýváno, je to cesta od nevědomosti k poznání. Člověk v nevědomosti není blbec, je to bytost, která nezná povahu ohně a tak se může popálit. Nikdo není blbec, to jen mysl pod dojmem emocí, někdy i nepřiznaných, nálepkuje bratra, sestru, bližního, prostě spolucestujícího na cestě životem.
[quote="Jarda Malej"][quote="armin"]
Ti co o tom svém poznávání Já hodně píší, ti ho nepoznávají i když by hrozně chtěli být těmi, kdo ho poznávají a proto o něm tolik potřebují psát a obhajovat své údajné poznávání Já.
[/quote][/quote]
Zajímají mě nutné předpoklady, které vedou k tomu, abych o někom řekl (napsal), že je blbec. Jde mně konkrétně o oblast duchovní literatury. Řekněme, že čtu něco s čím nesouhlasím. Tady se mohu zastavit a zkoumat příčinu svého nesouhlasu. Jedna z příčin, může být rozdílná zkušenost s něčím, o čem je autor přesvědčen, že prospívá, ale já mám opačnou zkušenost. Naše zkušenosti se různí. To je zjištění, které jsem objevil. Někdy toto zjištění rozdílnosti zkušeností vede k označení nositele rozdílné zkušenosti za blbce. Blbec není emočně neutrální pojem. Je to nadávka, ke které se uchýlím z nějaké příčiny. Je tou příčinou nesouhlas s přečteným? Nesouhlas s přečteným mohu vyjádřit slovesem: nesouhlasím, případně uvést důvod nesouhlasu. Pokud někoho označím za blbce, obracím pozornost od textu k pisateli. Co mu tím vlastně říkám? Hledal jsem synonyma slova blbec - 1.blb, hňup, hovado, trouba, debil, kretén, dement, vůl, nekňuba, magor, exot, (o ženě) kráva. Kdy tato slova používáme? V jakém emočním rozpoložení jsme, když je používáme? Jsou to neškodná, nezraňující slova?
Bylo napsáno: Určitě o duchovnu píší také nějací ti blbci, nevědoucí o čem vlastně píší.
V této větě je blbec ten, kdo neví o čem píše. Ale je to skutečně tak, že neví? Jak vím, že neví, ne -li tak, že moje zkušenost, kterou vždy preferuji, je jiná. Blbec je tedy ten, kdo má jinou zkušenost, případně věří něčemu jinému než já.
Jsou jistě ověřitelná fakta např. 2+3=5. Napíšu -li že 2+3=6, udělal jsem chybu, ale to ze mě nedělá blbce, nýbrž člověka chybujícího. Blbce se ze mě snaží udělat komentátor mé chyby. A to se pohybujeme na čisté půdě matematiky. V oblasti duchovna je mnoho skrytého, co bývá postupně odkrýváno, je to cesta od nevědomosti k poznání. Člověk v nevědomosti není blbec, je to bytost, která nezná povahu ohně a tak se může popálit. Nikdo není blbec, to jen mysl pod dojmem emocí, někdy i nepřiznaných, nálepkuje bratra, sestru, bližního, prostě spolucestujícího na cestě životem.