Poradna zdarma

Linda píše:

Pavla píše:

Jana píše:Dzogčhen

super.... vážně super....
tedy to, co úspěšně denodenně používají obyčejní přírodní lidé, neznalí moderních technologií je vlastně tenhle dzogčhen.... Dosud jsem pro to neměla jméno... ano, to je ono...

nechat vlastní emoce být a ony se osvobodí samy od sebe, aniž by přitom bylo spáleno mnoho dalších bytostí já, které jsou JÁ

3. CESTA OSVOBOZENÍ - CESTA DZOGČHENU

-na této cestě se nezříkáme pěti jedů nebo negativních emocí, ani je nepřeměňujeme, necháváme je tak, jak jsou. Nenásledujeme je, nerozebíráme, necháme je být.
Když tyto emoce necháme být takové, jaké jsou, nemají vlastní sílu na to, aby trvaly. A tak se samy osvobodí.
To se nazývá samoosvobozením.

A nechat je být neznamená je potlačit - odmítnout věnovat jim pozornost.

Znamená to uvědomit si tu emoci a rozpoznat ji jako pohyb prvotní Energie - v tu chvíli se rozplyne.

Kupodivu stejně to funguje i na napětí, vyvolávané emocionálním tělem: když se emoční napětí v těle rozpozná jako výtvor prvotní energie, rozplyne se. Je to takové univerzální rozpouštědlo

Mé zkušenosti z "mimoprostoru"...
Ti neregistrovaní ( ti, které jsem neznala), se projevovali " v mimoprostoru" v dobrém světle, tj. nezaregistrovala jsem jejich přešlapy, excesy, většinou jsem vnímala jen jejich kladné zajímavosti. Až když se " v mimoprostoru" objevil i nějaký ten registrovaný (kterého jsem znala), tak jsem spatřila sem tam nějaký ten přešlap, exces, skutky co se neslučovaly se slovy mimo ten "mimoprostor"...

vostalpetr píše:No jistě že jo,
ty co nelze zaregistrovat, tak ti v prostoru nejsou,
takže co s nima ?

Jsou už někde mimo prostor,
už nemaj formu a jsou jen prázdnotou,
tak nemaj v prostoru co dělat....

vostalpetr píše:ty co nelze zaregistrovat, tak ti v prostoru nejsou,
takže co s nima ?

Jsou už někde mimo prostor,
už nemaj formu a jsou jen prázdnotou

vostalpetr píše:je to značné zúžení prostoru...

Pavla píše:

Jana píše:Dzogčhen

super.... vážně super....
tedy to, co úspěšně denodenně používají obyčejní přírodní lidé, neznalí moderních technologií je vlastně tenhle dzogčhen.... Dosud jsem pro to neměla jméno... ano, to je ono...

nechat vlastní emoce být a ony se osvobodí samy od sebe, aniž by přitom bylo spáleno mnoho dalších bytostí já, které jsou JÁ

3. CESTA OSVOBOZENÍ - CESTA DZOGČHENU

-na této cestě se nezříkáme pěti jedů nebo negativních emocí, ani je nepřeměňujeme, necháváme je tak, jak jsou. Nenásledujeme je, nerozebíráme, necháme je být.
Když tyto emoce necháme být takové, jaké jsou, nemají vlastní sílu na to, aby trvaly. A tak se samy osvobodí.
To se nazývá samoosvobozením.

vostalpetr píše:

Klaustrofobie
Annamite prison cell.jpg

Klaustrofobie je strach z uzavřených nebo omezených prostorů.[1] Pro klaustrofobiky jsou kritická především místa jako výtahy, letadla, vlaky. Tato choroba se může projevovat pouhými pocity nejistoty, ale také třeba silnými záchvaty. Strach nemusí být pouze z pohybujících se prostorů (vlak, letadlo, výtah...) ale také např. z jeskyní, tunelu, malých místností a vyšetření magnetickou rezonancí.

Opakem je agorafobie – strach z otevřených a především veřejných prostorů.

Klaustrofobií trpí na světě asi 5 % lidí.[2] Život s touto nemocí nemusí být nijak výrazně odlišný od života nepostiženého člověka, vždy ale představuje jistý psychický blok.

Češi se straní psychicky nemocných lidí více než Angličané

Přes dvanáct procent Čechů by ukončilo přátelství s člověkem trpícím psychickou nemocí.

Praha – Psychicky nemocní lidé jsou více stigmatizováni v Česku než Anglii. Tvrdí to studie odborníků z Národního ústavu duševního zdraví, která vznikla ve spolupráci s profesorkou ze třetí lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Zatímco více než polovině Angličanů by nevadilo žít s psychicky nemocným, Češi jsou mnohem skeptičtější. S člověkem trpícím psychickou nemocí by nevadilo žít necelým patnácti procentům Čechů.

Vyloučení ze společenského života

Podle Petra Winklera, jednoho z autorů studie, přitom stigmatizování a odmítavý postoj společnosti může způsobit vyloučení psychicky nemocného člověka ze společenského života.

"Často se říká, že stigma představuje pro duševně nemocného tu nejhorší část nemoci. Stigmatizovaný trpí jednak sociálním vylučováním se všemi důsledky, které to přináší, např. nezaměstnanost a s tím související chudoba, horší péče u lékaře a v nemocnici, nebo nerovné jednání na úřadech a posudkových komisích," vysvětlil Winkler.

Výsledky studie ukazují, že necelým dvaceti procentům dotázaných Čechů by nevadilo pracovat s psychicky nemocným. V Anglii by jej přitom na pracovišti sneslo více než šedesát procent lidí.

Konec přátelství

Podobné rozdíly se ukázaly v otázkách sousedských a přátelských vztahů. Soused trpící psychickou nemocí by nebyl problém pro téměř 72 procent Angličanů, ale jen pro necelých 25 procent Čechů. Po zjištění, že jejich kamarád trpí psychickou poruchou, by přátelství ukončilo 12,3 procent Čechů, ale pouze 1,8 procent Angličanů.

Diskriminace psychicky nemocných považují odborníci za alarmující. "Umíte si představit, že byste se podobně přestali kamarádit s někým, u koho se objevila rakovina? Odmítali pracovat s někým, kdo v dětství prodělal neštovice, bydlet v blízkosti lidí na vozíčku? Asi těžko, ale to jsou přesně jevy, které se vyskytují v souvislosti s duševním onemocněním," uvedl Winkler.

Místo léčebny nemocnice

Podle něj je jednou z příčin stigmatizace nedostatečná informovanost lidí o duševním onemocnění. V České republice byli duševně nemocní dlouho odsunováni na okraj společnosti a zavírání do velkých psychiatrických léčeben. "Ostatně ani dnes tomu není jinak, kosmetická úprava - přejmenování léčeben na nemocnice - problém neřeší," doplnila Lucie Bankovská Motlová z Univerzity Karlovy.

V Anglii naopak začala komunitní péče o psychicky nemocné již v polovině minulého století. Ve stejné době se začalo s řešením společenského problému stigmatizace pacientů.

Výzkum, do kterého se zapojilo přes 3500 anglických a českých respondentů, by měl vést k intervenčním programům a kampaním na snížení stigmatizace psychicky nemocných.

"Intervence, programy a kampaně pak musí být nejenom realizovány, ale také zpětně vyhodnocovány tak, aby nedocházelo k plýtvání financí k něčemu, co je neefektivní nebo dokonce kontra-efektivní," dodává Winkler.

http://zpravy.aktualne.cz/domaci/cesi-s ... 5900fea04/

vostalpetr píše:V duši mi vykvet,
velkej černej květ,
tak velkej

jako tenhle svět....


(to je příroda co)

Alaja píše:

Návštěvník píše:

Alaja píše:Hmm,a bydlí někdo ze zdejších diskutérů v kamenném velkoměstě, mimo dosah jakékoli zeleně?

já v paneláku, zeleně minimum, skoro samý beton, silnice a benzínky se supermarketama ale zase je v okolí spousta barů, tam se dá taky slušně mozek vypnout akorát ty rána ... ty rána potom

Kdepak, i tam v tom tvém velkoměstě, máš plno parků a parčíků, kolem kterých každý den chodíš, jezdíš...

Návštěvník píše:

Alaja píše:Hmm,a bydlí někdo ze zdejších diskutérů v kamenném velkoměstě, mimo dosah jakékoli zeleně?

já v paneláku, zeleně minimum, skoro samý beton, silnice a benzínky se supermarketama ale zase je v okolí spousta barů, tam se dá taky slušně mozek vypnout akorát ty rána ... ty rána potom

vostalpetr píše:Ale prosazování silnějšího je také přírodní děj,
vesmír požírá sám sebe

Alaja píše:Hmm,a bydlí někdo ze zdejších diskutérů v kamenném velkoměstě, mimo dosah jakékoli zeleně?

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Tak tak, kdyby se všichni lidi chovali jako zvířata v džungli, ti milí tygři a lvi, kteří se ve chvílích odpočinku dokážou dokonale zrelaxovat ...

safra

nebylo by to na světě podobný jako teď?

Ale že uvolnit se od všech ohledů na ostatní má něco do sebe, to by ti určitě potvrdilo hodně lidí, na příklad vostál

řeč byla o uvolnění v přirozené relaxaci, ne o prosazování zákona silnějšího

lidem zahlceným myšlenkovým stresem dělá pobyt v přírodě dobře, svý udělá i vrnící kočka na klíně, přátelství se psem, jízda na koni, plavání s delfíny apod. napomůže jim to aspoň na chvíli "vypnout" a uvolnit se - přirozené forma meditace

vostalpetr píše:

moje touha je být lepším člověkem, dnes lepším než včera...

Koukám, že si poněkud nerozumíme....

Já osobně normálně dělám cokoliv mě napadne, tedy následuji kdejakou svou touhu či nápad...


Pokud ovšem hovořím o duchovnu, tak říkám že duchovní cesta je stav bez jakýchkoliv tužeb,
a tedy pokud někdo má touhu být lepší (duchovnějčí, pozornější, bdělejší, blaženější, uvolněnější, bez emocí)
tak říkám, že tato jeho EGO TOUHA mu deformuje spontánní průběh duchovní cesty..

vostalpetr píše:

Pavla píše:není to nějaký duchovní nesmysl, chtít se zbavit touhy?

moje touha je být lepším člověkem, dnes lepším než včera...

Je to nesmysl,
proto to taky nepraktikuju a klidně si držím své touhy

Jediný stav, kdy se zbavuješ tužeb bez touhy se jich zbavit je stav relaxace

vostalpetr píše:

ok, tak jak si teda představuješ tohle, co ti říkají tahle slova ... jak je chápeš...?

Dzogčhen je popis spontánní relaxace,
není třeba praktikovat dzogčhen,
protože když to TY praktikuješ, tak se na tom podílí ego

Prostě relaxace a relaxace je stav, který nelze praktikovat,
pak taková relaxace probíhá tak, jak to popisuje dzogčhen,
ovšem naprosto spontánně,
nikoliv pod řízením ega

jinými slovy jde o stav bez TOUHY...

vostalpetr píše:

Nenásledujeme je, nerozebíráme, necháme je být.
Když tyto emoce necháme být takové, jaké jsou, nemají vlastní sílu na to, aby trvaly. A tak se samy osvobodí.
To se nazývá samoosvobozením.

No a já jim tu energii dodávám,
protože nepraktikuju ani dzogčhen,

takže si mohu pěkně v klidu udržovat stav nasranosti,
tedy sem tam díky skleroze na to zapomenu,
ale ona se mně vcelku dobře připomene při určitých situacích