od P.N » pon 16. lis 2020 4:59:52
vostal petr píše:To, co mě na fyzice nejvíc zajímá je ovšem onen známý dvouštěrbinoý experiment,
kdy letící částice (ale klidně i osoba) se chová jednou jako částice a jednou jako vlna,
přičemž o tom jak se bude chovat rozhoduje jestli má či nemá provázané vztahy ((Miroslave !!!!))
Přičemž pokud nemá provázané vztahy neprovádí interakci s okolím a chová se jako vlna (viz neustále odkazy k vodě v taoismu)
což mně přijde přesně o meditaci, která je vlastně také o zrušení provázachých vztahů,
a tak se částice může nacházet na vícero místech najednou a to možná nejen v prostoru ale i v čase
Je to v tom videu Petra Kulhánka na Inspiruj ve vlákně o Schrodingerově koččce
Takže člověk může mít mistra v těle, ale neměl by s ním mít provázané vztahy na úrovni hmoty, nýbrž na úrovni duchovní,
většinou ale musí nakonec takovej žák zabít toho mistra a zrušit jakýkoliv vztah, aby jej ten vztah neomezoval...
Což říká nakonec i ten váš oblíbenej Ježíšek, že musí odejít, jinak žáci nedostanou ducha svatýho...
To jo no. Ale já chtěl spíš poukázat na to, že tam kde končí tzv fyzično, tam začíná tzv duchovno, a naopak. Teda aspoň v hlavě. Protože to mysl to pojmenovala a rozdělila. Tohle je její parketa. Protože se vyzná jen v tom, co pojmenuje a rozčlení a jen to pak dokáže rozlišovat a zkoumat. Ne celek ale části, a vztahy mezi částmi. Ten důvod se jmenuje omezené vnímání.
Celá ta lidská situace je vlastně situací myšlenek a pocitů. Co není v myšlence, v pocitu, jako by neexistovalo. Protože díky nim jsme vše pojmenovali, dali věcem a událostem významy, jména, určili vztahy a zákonitosti mezi tím vším, a v tom žijeme. Je to svět co vyrostl z myšlenek.. to je ta naše parketa. Pokreslili jsme skutečnost myšlenkami, pocity, jako když se ověsí stromek ozdobami. To může být pěkné ale taky ošklivé, děsné a šílené. To je daň za myšlení. A tyhle myšlenky, pocity, jsou vytvářeny vůlí, která chce tvořit a poznávat, milovat a mít z toho užitek. V podstatě přirozené. Problém přichází s mnohostí, s nespočtem myslících tvorů a právě jejich osobních vůlí. Takže je tu ta věc, že žijeme v tomhle obrovském termitišti osobních přání a vztahů, vědních oborů a duchovních disciplín, cílů, atd.
Ono to pod tím rojem osobních myšlenek, pocitů, přání (obrázků), je vlastně ten pověstnej Bůh, čisté plátno pradávné energie.. z které vše roste samo sebou. To čemu jsme dali jména - planety, hvězdy, zákony, tvorové, čas, prostor, všechny ty věci života-bytí, vše.. Všichni hledaj Boha, pravdu, tajemství, ale často vidí jen tu kupu obrázků, kterými je TO nazdobené. Proto to každý vidí jinak, nějak, k obrázku svému. Křesťan tak, muslim tak, buddhista tak, žid, jogín, taoista, atd atd. A ateista raděj nijak. Když odmyslíme ty obrázky, najednou jsme na čistém plátně, jsme jeho součástí, z něho i v ně. Tehdy je to jasné... Ale proč tomu vlastně říkat "duchovno", nebo jakkoliv? Vymejšlet návody a ztrácet se v nich, kupit další obrázky o TOM. Njn.
[quote="vostal petr"]To, co mě na fyzice nejvíc zajímá je ovšem onen známý dvouštěrbinoý experiment,
kdy letící částice (ale klidně i osoba) se chová jednou jako částice a jednou jako vlna,
přičemž o tom jak se bude chovat rozhoduje jestli má či nemá provázané [color=#FF0000]vztahy[/color] ((Miroslave !!!!))
Přičemž pokud nemá provázané vztahy neprovádí interakci s okolím a chová se jako vlna (viz neustále odkazy k vodě v taoismu)
což mně přijde přesně o meditaci, která je vlastně také o zrušení provázachých vztahů,
a tak se částice může nacházet na vícero místech najednou a to možná nejen v prostoru ale i v čase
Je to v tom videu Petra Kulhánka na Inspiruj ve vlákně o Schrodingerově koččce
Takže člověk může mít mistra v těle, ale neměl by s ním mít provázané vztahy na úrovni hmoty, nýbrž na úrovni duchovní,
většinou ale musí nakonec takovej žák zabít toho mistra a zrušit jakýkoliv vztah, aby jej ten vztah neomezoval...
Což říká nakonec i ten váš oblíbenej Ježíšek, že musí odejít, jinak žáci nedostanou ducha svatýho...[/quote]
To jo no. Ale já chtěl spíš poukázat na to, že tam kde končí tzv fyzično, tam začíná tzv duchovno, a naopak. Teda aspoň v hlavě. Protože to mysl to pojmenovala a rozdělila. Tohle je její parketa. Protože se vyzná jen v tom, co pojmenuje a rozčlení a jen to pak dokáže rozlišovat a zkoumat. Ne celek ale části, a vztahy mezi částmi. Ten důvod se jmenuje omezené vnímání.
Celá ta lidská situace je vlastně situací myšlenek a pocitů. Co není v myšlence, v pocitu, jako by neexistovalo. Protože díky nim jsme vše pojmenovali, dali věcem a událostem významy, jména, určili vztahy a zákonitosti mezi tím vším, a v tom žijeme. Je to svět co vyrostl z myšlenek.. to je ta naše parketa. Pokreslili jsme skutečnost myšlenkami, pocity, jako když se ověsí stromek ozdobami. To může být pěkné ale taky ošklivé, děsné a šílené. To je daň za myšlení. A tyhle myšlenky, pocity, jsou vytvářeny vůlí, která chce tvořit a poznávat, milovat a mít z toho užitek. V podstatě přirozené. Problém přichází s mnohostí, s nespočtem myslících tvorů a právě jejich osobních vůlí. Takže je tu ta věc, že žijeme v tomhle obrovském termitišti osobních přání a vztahů, vědních oborů a duchovních disciplín, cílů, atd.
Ono to pod tím rojem osobních myšlenek, pocitů, přání (obrázků), je vlastně ten pověstnej Bůh, čisté plátno pradávné energie.. z které vše roste samo sebou. To čemu jsme dali jména - planety, hvězdy, zákony, tvorové, čas, prostor, všechny ty věci života-bytí, vše.. Všichni hledaj Boha, pravdu, tajemství, ale často vidí jen tu kupu obrázků, kterými je TO nazdobené. Proto to každý vidí jinak, nějak, k obrázku svému. Křesťan tak, muslim tak, buddhista tak, žid, jogín, taoista, atd atd. A ateista raděj nijak. Když odmyslíme ty obrázky, najednou jsme na čistém plátně, jsme jeho součástí, z něho i v ně. Tehdy je to jasné... Ale proč tomu vlastně říkat "duchovno", nebo jakkoliv? Vymejšlet návody a ztrácet se v nich, kupit další obrázky o TOM. Njn.