od Linda » sob 24. pro 2011 13:17:43
Proč je nutné klamy Máji v sobě rozpoznávat, vysvětluje Učitel advaity Raméš Balsekar v knize Mír a harmonie v každodenním životě:
"Jen kdyby člověk dokázal rozpoznat, že jeho každodenní život není nic než neustálé vybírání, porovnávání a posuzování, obviňování a oceňování; prakticky nikdy to není čisté pozorování a přijetí."
A cituje v ní Mistra Rámakrišnu:
"Čím víc je tato síla klamu, tato Májá rozpoznávána, čím víc se jí stavíme tváří v tvář, čím víc si uvědomujeme její mylnost, čím víc je demaskována, tím víc se začíná sama rozplývat… Stačí rozpoznat sílu Máji jako to, čím je – jako prázdnou fikci – a ona se stáhne sama, třebaže jednající ego se stále znovu a znovu pokouší vrátit se (obraty o 180°) v překvapivém množství převleků.
Nikdo si nemůže vypěstovat zásadní svobodu pouhým přáním to udělat nebo intenzivní snahou to udělat! S různými subtilními sklony, které člověk zdědil po fyzické stránce, s těmi, které do něho vtiskla společnost, a s tendencemi, které se jako naplavenina proudu mysli nashromáždily působením předchozích zkušeností, musí člověk zacházet obratně. Vypárat tuto složitou tapisérii mentálních a fyzických sklonů není snadné."
Nic nás nenutí začít s rozpoznáváním klamů Máji v sobě. Saša Hendruk konstatuje: "Můžeme zůstat v omylu, jak dlouho chceme. Nikdo na nás neklade nároky. Když se ale budeme tomu věnovat, budeme se snažit pochopit, proč se toho držíme (což není vůbec nutný, nikdo to po nás nechce!), bude to svým způsobem fungovat. To není diskuse o tom, že bychom něco měli; je o tom, co můžem."
Proč je nutné klamy Máji v sobě rozpoznávat, vysvětluje Učitel advaity Raméš Balsekar v knize [i]Mír a harmonie v každodenním životě[/i]:
"Jen kdyby člověk dokázal rozpoznat, že jeho každodenní život není nic než neustálé vybírání, porovnávání a posuzování, obviňování a oceňování; prakticky nikdy to není čisté pozorování a přijetí."
A cituje v ní Mistra Rámakrišnu:
"Čím víc je tato síla klamu, tato Májá rozpoznávána, čím víc se jí stavíme tváří v tvář, čím víc si uvědomujeme její mylnost, čím víc je demaskována, tím víc se začíná sama rozplývat… Stačí rozpoznat sílu Máji jako to, čím je – jako prázdnou fikci – a ona se stáhne sama, třebaže jednající ego se stále znovu a znovu pokouší vrátit se (obraty o 180°) v překvapivém množství převleků.
Nikdo si nemůže vypěstovat zásadní svobodu pouhým přáním to udělat nebo intenzivní snahou to udělat! S různými subtilními sklony, které člověk zdědil po fyzické stránce, s těmi, které do něho vtiskla společnost, a s tendencemi, které se jako naplavenina proudu mysli nashromáždily působením předchozích zkušeností, musí člověk zacházet obratně. Vypárat tuto složitou tapisérii mentálních a fyzických sklonů není snadné."
Nic nás nenutí začít s rozpoznáváním klamů Máji v sobě. Saša Hendruk konstatuje: "Můžeme zůstat v omylu, jak dlouho chceme. Nikdo na nás neklade nároky. Když se ale budeme tomu věnovat, budeme se snažit pochopit, proč se toho držíme (což není vůbec nutný, nikdo to po nás nechce!), bude to svým způsobem fungovat. To není diskuse o tom, že bychom něco měli; je o tom, co můžem."