Poradna zdarma

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:
přemýšlel jsem o tom a dá se na tu samou věc dívat skutečně ze dvou hledisek - buď je tu absolutní svobodná vůle všech, nebo jsme jen prostředníky (loutkami) skrze které se děje to co chce Absolutno

jak to tedy je?

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:
přemýšlel jsem o tom a dá se na tu samou věc dívat skutečně ze dvou hledisek - buď je tu absolutní svobodná vůle všech, nebo jsme jen prostředníky (loutkami) skrze které se děje to co chce Absolutno

jak to tedy je?

Návštěvník píše:
přemýšlel jsem o tom a dá se na tu samou věc dívat skutečně ze dvou hledisek - buď je tu absolutní svobodná vůle všech, nebo jsme jen prostředníky (loutkami) skrze které se děje to co chce Absolutno

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Hezký rozhovor Karel Janeček říká, co má podle něho smysl, jak on sám vidí život, svět, a asi od poloviny se zpovídá, jak to všechno viděl dřív

http://www.cestyksobe.cz/racio-logika-n ... ci-ad1909/

moc zajímavý rozhovor, díky za odkaz

Návštěvník píše:Neříká o tom nic konkrétního, obvykle to ale bývá tak, že pomalu vnitřně přibývají další a další drobné zkušenosti a závěry z nich, které neodpovídají našemu dosavadnímu vidění světa. A to nakonec v určitém momentu způsobí změnu celého našeho dosavadního názoru.
Kdysi se tomu říkávalo "změna kvantity v kvalitu"

Návštěvník píše:Hezký rozhovor Karel Janeček říká, co má podle něho smysl, jak on sám vidí život, svět, a asi od poloviny se zpovídá, jak to všechno viděl dřív

http://www.cestyksobe.cz/racio-logika-n ... ci-ad1909/

přihlížející píše:V tom odkazu je mimo jiné návod, jak s vášněmi pracovat.

Musíme rozpoznávat vášně v okamžiku, kdy vyvstávají, a poté je nenásledovat. Když se vášeň objeví, můžeme s ní pracovat na příklad tak, že se sami sebe ptáme, zda jsou pro nás a pro ostatní její důsledky prospěšné či zhoubné. Pouhé uvědomění, že povstala vášeň, jako na příklad vztek, nestačí, protože když se rozčílíme, snadno zapomeneme na všechny svoje plány, jak se vztekem pracovat.

Jak zacházet s vyvstávajícími obsahy mysli se vysvětluje místy i tady viewtopic.php?f=82&t=131#p1540
například se zeptat sám sebe, proč se ten pocit nebo stav mysli objevil.

znalec píše:jak dotyčnému pokročilému vysvětlit,že jeho tak pravé a mnohdy obětavou mnohaletou praxí dosažené Poznání je stejný koncept,jako každého jiného?

Musíme rozpoznávat vášně v okamžiku, kdy vyvstávají, a poté je nenásledovat. Když se vášeň objeví, můžeme s ní pracovat na příklad tak, že se sami sebe ptáme, zda jsou pro nás a pro ostatní její důsledky prospěšné či zhoubné. Pouhé uvědomění, že povstala vášeň, jako na příklad vztek, nestačí, protože když se rozčílíme, snadno zapomeneme na všechny svoje plány, jak se vztekem pracovat.

Obecně platí, že když se objevují myšlenky nebo emoce, můžeme rozlišit dvě fáze. V první se objevuje pohyb, například hněvu, a ve druhé se necháme strhnout do jeho mentálního posuzování a začínáme jednat. Abychom mohli aplikovat cestu samoosvobozování, je důležité pozorovat okamžik, kdy mysl ještě nezačala posuzovat.

vostalpetr píše:

Ono to vlastně navazuje na praxi všímavosti, které učí buddhismus, protože integrovat cokoliv je možné jen po uvědomění si toho.

když se objeví nějaký NE- laskavý pocit,
tak si jej okamžitě uvědomí,

to je pak ve skutečnosti vlastní praxí dzogčhenu: naše tělo, řeč a mysl, náš denní život, vše je integrováno do této okamžité ryzí přítomnosti

ty si bud svou vlnou a mě nech být vodou

Saša píše:Jakýkoliv prožitek, jakákoliv zkušenost – jakkoliv mystická – může hodně věcí vysvětlit, ale může se to stát krmí pro ego... Takže to, co jsem dřív považoval za NĚCO, za jakoby výstup do Světla, za něco, o co by tady mělo jít, považuju často za neštěstí. Když tomu člověk nerozumí, tak je nasnadě, že na tom ulpí. Ať je ten zážitek jakkoliv vysokej nebo – řekněme – univerzální, pokud nezahrnuje rovnou to, že člověk je schopnej se ho vzdát v tý aktuální době, kdy ho prožívá, neulpí na něm a vidí ho jako protiváhu tady tý skutečnosti, kterou rádi nazýváme jako iluzorní, neexistující. Pak jo, pak díky tomu může pochopit Celek.

Ale může se stát, že na tom ulpí, zavrhne tenhle svět – jako že to je iluze. To se právě stává... Když někdo objeví Átmana v sobě, tak se mu může stát, že vevnitř najde Božství, který je v konfliktu s vnějším světem. A začne ulpívat na prožitku Toho.

My jsme naučený, že tyhle věci jsou něco, o co by nám mělo jít. Vidím tady veliký pole pro ego, který si to prostě může takhle čmajznout a udělat si z toho neprůstřelný brnění.

Saša píše: "Můžeme zůstat v omylu, jak dlouho chceme. Nikdo na nás neklade nároky. Když se ale budeme tomu věnovat, budeme se snažit pochopit, proč se toho držíme (což není vůbec nutný, nikdo to po nás nechce!), bude to svým způsobem fungovat. To není diskuse o tom, že bychom něco měli; je o tom, co můžem."