Poradna zdarma

Jana píše:

ViP píše:Zkuste požádat Janu, jestli by vám nevyšla vstříc a nezavedla nějaký program na automtické vytloukání blbostí ven z hlavy

Jana nevytlouká

můžeme bejt rádi, že technika ještě nepokročila tak, aby ten co s váma nesouhlasí moh dát pokyn na svý klávesnici a ta vaše vám začala vytloukat vaše blbosti ven z hlavy

Návštěvník píše:Nojo, pobyt v oblasti duchovních diskusí může vlézt člověku na mozek. Začne pak do všeho promítat svou utkvělou představu o druhých a o jejich představách o egu a chová se jako vymítač vlastnoručně vytvořených ďáblů, které vidí ovšem jen na těch ostatních. Je to dokonalá projekce - maniakálně je všechny obviňuje z toho, co dělá sám. Ve všem ho zajímá jen ego a kde není, tam si ho obratně dosadí.

Chtěl jsem do názvu dát že je to jen pro ty, co umí diskutovat

ViP píše:

Svým způsobem je zábavné pozorovat, jak si podstatná část internetových debatérů velmi rychle osvojí schéma, které vlastně jakoukoliv debatu předem vylučuje.

No nevím, jestli to je nějak zábavný,
mě to tedy nikdy nějak moc výrazně nebavilo

ale co mě nebavilo ještě více byly podobné spisky ztěžovatelů na to jak ti druzí neumí debatovat,
zatímco oni debatovat umí

Podle mě ale uměj leda hovno, kdyby totiž debatovat uměli,
tak by je takovéto věci nemohli tak rozhodit, že o tom začnou sepisovat dlouhosáhlá pojednání

Tedy,
uměj hovno (debatovat)
a chtějí to svádět na druhé...

Umění debatovat totiž nespočívá v tom, že ostatní budou debatovat podle našich představ a nastražej uši jak oslíci,
když jim něco říkáme,
ale v tom, že do debaty netaháme osobu toho druhého, jak neumí debatovat či je takový nebo onaký

Takže ti co podsouvají druhým že neumějí debatovat jsou ti, kdo neumějí debatovat,
a za své neumění si nezasloužej nic jiného, než poslat přímo a rovnou do p...

No a mezi výměnou informací na ulici a v diskusi nevidím velký rozdíl.

Návštěvník píše:

Když člověk neví, jak poctivě a věcně druhému v diskusi odpovědět

- obviní ho z chytrosti a doporučí mu být jako dítě

- zrelativizuje cokoliv řečeného, s čím si neví rady, poukazem na fakt, že vše je Jedno

- najde slova některého Mudrce, která použije coby argument, i když byla vyslovena v jiném kontextu

- z pozice toho, kdo ví, druhému něco doporučí (je vedlejší, co) - a tím ho pasuje na nevědomce

Když člověk neví, jak poctivě a věcně druhému v diskusi odpovědět

- obviní ho z chytrosti a doporučí mu být jako dítě

- zrelativizuje cokoliv řečeného, s čím si neví rady, poukazem na fakt, že vše je Jedno

- najde slova některého Mudrce, která použije coby argument, i když byla vyslovena v jiném kontextu

- z pozice toho, kdo ví, druhému něco doporučí (je vedlejší, co) - a tím ho pasuje na nevědomce

Svým způsobem je zábavné pozorovat, jak si podstatná část internetových debatérů velmi rychle osvojí schéma, které vlastně jakoukoliv debatu předem vylučuje.

Typický debatér prakticky vždy (čest výjimkám) vstupuje do debaty s přesvědčením, že má jako jediný ve věcech, o nichž se mluví, jasno a jeho jediným cílem je vysvětlit to i ostatním. Pokud to nejsou ochotni přijmout, začíná být agresívní, nedebatuje, ale potírá jiné názory a nakonec útočí ad hominem.

Svým způsobem je zábavné pozorovat, jak si podstatná část internetových debatérů velmi rychle osvojí schéma, které vlastně jakoukoliv debatu předem vylučuje.

Když člověk neví, jak poctivě a věcně druhému v diskusi odpovědět

- obviní ho z chytrosti a doporučí mu být jako dítě

- zrelativizuje cokoliv řečeného, s čím si neví rady, poukazem na fakt, že vše je Jedno

- najde slova některého Mudrce, která použije coby argument, i když byla vyslovena v jiném kontextu

- z pozice toho, kdo ví, druhému něco doporučí (je vedlejší, co) - a tím ho pasuje na nevědomce

Návštěvník píše:Kdo jsi, že píšeš na toto forum?

Souvisí s tím otázka: Proč píšeš na tohle fórum? A proč zareaguješ na nejrůznější příspěvky vždycky svým typickým způsobem? Co je toho příčinou?

Na to může každý z nás hledat odpověď sám v sobě. Důvod, který nás napadne, ale nebývá tím skutečným důvodem. Svoje motivace, které určují, jakým způsobem zareagujeme, si totiž z velké části neuvědomujeme. Podle odborníků je naprostá většina našeho chování ovlivňována nevědomě.

http://psychologie.cz/proc-tohle-delam/

Lidé občas konají a tvrdí věci, aniž by měli skutečné tušení, jak k danému postoji či chování vlastně přišli. Protože člověk však potřebuje mít smysl, zpětně si své minulé činy racionalizuje tak, aby to zapadalo do jeho představ o sobě samém. Tyto představy jsou pak velmi odolné vůči názorům, které se je snaží zpochybnit.

..."Proč se ti to líbí? Proč sis koupil zrovna tohle? Jak jsi na tohle přišel?" Pokud nám někdo položí tyto otázky, většinou nemáme problém na ně odpovědět, ať už uvádíme jako počáteční důvod pro určitou volbu racionální úvahu nebo vnitřní pocit, intuici.

Nakonec i velká část poznatků soudobé psychologie byla získána tak, že se výzkumníci zkoumaných lidí na jejich volbu, názory nebo postoje prostě zeptali. Některé výzkumy však postupují jinak a dospívají k podstatně odlišným závěrům.

Ve většině případů vlastně ani pořádně nevíme, proč jsme udělali to, co jsme udělali. K takovým závěrům došli ve svém již klasickém článku z roku 1977 sociální psychologové Richard E. Nisbett a Timothy D. Wilson.

Jak víme, že něco víme?

Nisbett a Wilson tvrdí, že lidé mají v nejlepším případě jen velmi omezený přístup ke svým mentálním procesům. Aby bylo jasno: to, že lidé si něco myslí, ale nějak jinak se chovají, je zjištění již poměrně staré a v psychologii mnohokráte ověřené (například výzkumy kognitivní disonance).

Nisbett a Wilson nejprve prošli množství výzkumů v sociální psychologii, v nichž zkoumané osoby v rámci experimentální situace nejčastěji změnily (někdy velice výrazně) svůj dosavadní postoj či chování.

Zkoumané osoby zcela v rozporu se svým chováním během experimentu odpovídaly, že se jejich postoj či v žádném případě nezměnil.

Zjistili, že pouze v minimu těchto studií se autoři svých respondentů ptali, jak si vysvětlují, že u nich došlo k (tak velké) změně. Pokud to udělali, pak zkoumané osoby zcela v rozporu se svým chováním během experimentu odpovídaly, že se jejich postoj či v žádném případě nezměnil...

Zdůvodnění vzniká zpětně, aby tak dodalo smyslu původnímu iracionálnímu impulsu...


Nisbett, Richard, & Wilson, Timothy. (1977). Telling more than we can know: Verbal reports on mental processes. Psychological Review, 84, 231-259.

http://psychologie.cz/proc-tohle-delam/