od Jana » čtv 13. říj 2022 20:44:51
miroslav píše:Jana píše:
V srdci je vědomá existence Vědomím, které je vším, co je.
Tak ten tvůj Veil ani neví co je srdce ani co je vědomá existence.
Ty to nejspíš také nevíš a tak jenom tak plácáš, co ti slina na jazyk přinese. Žejo.
Když není tím, co by mohlo být od objektu vědění odděleno, tak nemůže být tím, kdo něco ví.
Ostatně sat-čit-ánanda není nic, co by se dalo vědět, ale je sama sebe si vědomá.
Ber to tak, že Veil to říká líp, než já.
Používám řeč dvojnosti, aby bylo alespoň trochu srozumitelné, o čem mluvím. Ovšem tím pádem to nelze říct tak dobře.
Ve skutečnosti jakákoliv rozdělenost něčeho na něco a něco jiného, jakákoliv časoprostorová omezenost, je iluzí.
Mluvím například o Vědomí, Bytí, Blahu, duchovním Srdci a tyhle čtyři věci jsou jedním a tím samým, Veil pro tohle, které je jen tohle, nepotřebuje různé výrazy.
Mluvím o snových záležitostech, například o vědomí ztotožněném s myslí, jako o skutečnosti, protože pro většinu lidí to skutečností je, ale Veil snovou realitu nebere vůbec vážně.
A musím se přiznat, že ji občas vážně i beru. Sice ve mně není nic, co by ji nějak zvlášť prožívalo, ale moc se mi líbí zkoumat všechny ty cesty z iluze oddělenosti do jednoty.
Veil by správně podotkl, že žádné cesty neexistují.
A paradoxně ta jeho mi připadá ze všech duchovních cest nejgeniálnější.
Jakoukoliv rozvíjející myšlenku utne: "Je jenom tohle". Naprosto nekompromisně směřuje pozornost do ticha bez myšlenek.
Jak říká Ram Dass, být na okamžik bez myšlenky, tak jsi nejosvícenější bytostí téhle planety.
[quote="miroslav"][quote="Jana"]
V srdci je vědomá existence Vědomím, které je vším, co je.[/quote]
Tak ten tvůj Veil ani neví co je srdce ani co je vědomá existence.
Ty to nejspíš také nevíš a tak jenom tak plácáš, co ti slina na jazyk přinese. Žejo.[/quote]
Když není tím, co by mohlo být od objektu vědění odděleno, tak nemůže být tím, kdo něco ví.
Ostatně sat-čit-ánanda není nic, co by se dalo vědět, ale je sama sebe si vědomá.
Ber to tak, že Veil to říká líp, než já.
Používám řeč dvojnosti, aby bylo alespoň trochu srozumitelné, o čem mluvím. Ovšem tím pádem to nelze říct tak dobře.
Ve skutečnosti jakákoliv rozdělenost něčeho na něco a něco jiného, jakákoliv časoprostorová omezenost, je iluzí.
Mluvím například o Vědomí, Bytí, Blahu, duchovním Srdci a tyhle čtyři věci jsou jedním a tím samým, Veil pro tohle, které je jen tohle, nepotřebuje různé výrazy.
Mluvím o snových záležitostech, například o vědomí ztotožněném s myslí, jako o skutečnosti, protože pro většinu lidí to skutečností je, ale Veil snovou realitu nebere vůbec vážně.
A musím se přiznat, že ji občas vážně i beru. Sice ve mně není nic, co by ji nějak zvlášť prožívalo, ale moc se mi líbí zkoumat všechny ty cesty z iluze oddělenosti do jednoty.
Veil by správně podotkl, že žádné cesty neexistují.
A paradoxně ta jeho mi připadá ze všech duchovních cest nejgeniálnější.
Jakoukoliv rozvíjející myšlenku utne: "Je jenom tohle". Naprosto nekompromisně směřuje pozornost do ticha bez myšlenek.
Jak říká Ram Dass, být na okamžik bez myšlenky, tak jsi nejosvícenější bytostí téhle planety.