od Tara » pát 08. dub 2022 22:26:10
Jsme pohlceni pozemskými ději a zcela zahlceni jejich prožitkem. Našimi příběhy a osudy. Je to pochopitelné...
Ale dramatické příběhy se odehrávají i na vyšších kosmických úrovních Bytí, a když to pochopíme a přijmeme, "uleví se nám v tíze příběhů našich".
Je zde jeden pozoruhodný příklad...
Na pozemské úrovni můžeme chápat Lásku jako EMOČNÍ POCHOPENÍ a přijetí Síly života.
Některé mimozemské civilizace nám prý tuto schopnost závidějí.
Protože ji evolučním vývojem – na cestě k technické dokonalosti – pozbyly.
Některé MZ civilizace nás lidi pozorují a studují, a ačkoli jsme oproti nim vývojově velmi pozadu, jsou námi fascinováni.
Protože SCHOPNOST PROŽITKU LÁSKY a vnímání citu dělá nás Lidi v celém Ve-Smíru jedinečné…
Z pohledu pokročilejších civilizací je totiž Láska vnímána mnohem chladněji.
Jako řád, jako stavba a architektura Ve-Smíru, jako samozřejmý zdroj a nástroj Života. Ale neumějí už BOŽÍ DÍLO obdivovat, nedojímá je, nepláčou nad tou „Boží nádherou“.
A tak se jim nádherní jevíme my…
Protože my to ještě umíme.
Tato lidská schopnost je pozůstatkem původní Boží jiskry, vložené do Člověka, když byl nadán a vyslán do úkolu pozemského Života… A k osídlení Země.
Tato naše schopnost je tedy KLENOTEM LIDSKÉHO RODU.
Opatrujme ji.
Čiňme tak v srdci, v myšlenkách i v činech...
Kdybychom věděli, jak velkou moc máme jako ZÁŘIČE LÁSKY, užasli bychom, a tuto schopnost více uplatňovali.
Modlitbou, prosbou, přímluvou, Láskou...
Ke všemu Živému a v důvěře Boží moudrosti...
Uf...
-----------
Přesně o tomto hovořila Anastasia v knihách Megreho, i o tom, jak lze rozeznat člověka (jak píšeš s jiskrou lásky,, boží jiskrou) a jak umělou inteligenci, robota, byť v podobném těle.... nejvíce z očí...
Jsme pohlceni pozemskými ději a zcela zahlceni jejich prožitkem. Našimi příběhy a osudy. Je to pochopitelné...
Ale dramatické příběhy se odehrávají i na vyšších kosmických úrovních Bytí, a když to pochopíme a přijmeme, "uleví se nám v tíze příběhů našich".
Je zde jeden pozoruhodný příklad...
Na pozemské úrovni můžeme chápat Lásku jako EMOČNÍ POCHOPENÍ a přijetí Síly života.
Některé mimozemské civilizace nám prý tuto schopnost závidějí.
Protože ji evolučním vývojem – na cestě k technické dokonalosti – pozbyly.
Některé MZ civilizace nás lidi pozorují a studují, a ačkoli jsme oproti nim vývojově velmi pozadu, jsou námi fascinováni.
Protože SCHOPNOST PROŽITKU LÁSKY a vnímání citu dělá nás Lidi v celém Ve-Smíru jedinečné…
Z pohledu pokročilejších civilizací je totiž Láska vnímána mnohem chladněji.
Jako řád, jako stavba a architektura Ve-Smíru, jako samozřejmý zdroj a nástroj Života. Ale neumějí už BOŽÍ DÍLO obdivovat, nedojímá je, nepláčou nad tou „Boží nádherou“.
A tak se jim nádherní jevíme my…
Protože my to ještě umíme.
Tato lidská schopnost je pozůstatkem původní Boží jiskry, vložené do Člověka, když byl nadán a vyslán do úkolu pozemského Života… A k osídlení Země.
Tato naše schopnost je tedy KLENOTEM LIDSKÉHO RODU.
Opatrujme ji.
Čiňme tak v srdci, v myšlenkách i v činech...
Kdybychom věděli, jak velkou moc máme jako ZÁŘIČE LÁSKY, užasli bychom, a tuto schopnost více uplatňovali.
Modlitbou, prosbou, přímluvou, Láskou...
Ke všemu Živému a v důvěře Boží moudrosti...
Uf...
-----------
Přesně o tomto hovořila Anastasia v knihách Megreho, i o tom, jak lze rozeznat člověka (jak píšeš s jiskrou lásky,, boží jiskrou) a jak umělou inteligenci, robota, byť v podobném těle.... nejvíce z očí...