od Pavel » ned 19. srp 2012 14:27:29
Návštěvník: Negativisti to maj těžký
Prosazujou to co si umanuli,i když to momentálně není k mání
Praktik: Odpor k tomu, co je, spolehlivě naprogramuje reakce na celý den:
zatracená bábovka... zatracená manželka... zatracenej život...
Až se mu i vlastní odpor zprotiví natolik, že se začne ptát, co s tím.
Ano, třeba ten manžel byl negativista, možná cítil odpor k tomu, co je, to nevím tak dalece ho neznám, konečně každej je nějakej, ale o to nešlo. Byl to několikátý, snad neumělý pokus ukázat, že odmítání je součástí myšlenkového procesu, který se nazývá rozhodování. Linda napsala :"Volbu nevnímám jako odmítnutí toho, co jsem si nevybrala".
A tak jsem chtěl ukázat, že volba je někdy odmítnutím toho, co jsem si nevybral. Chceš pracovat s Frantou nebo s Pepíkem. Franta je pracant, poctivej chlap, Pepík se občas napije, sem tam se popere, ale vyber si sám koho chceš za parťáka. A tak co?
Mysl se rozhoduje na základě informací, které jsou k mání. Ráno zajdu za šéfem a řeknu chci dělat s...Vybral jsem, zvolil podle nastavení mysli. Jednoho jsem odmítl, nebo mohu říci, jednoho jsem zvolil.
Psal jsem včera, že přítomný okamžik se přijímá jako celek, a to co se v něm děje, situace jaké nastávají jsou řešeny myslí a ta je nějak nastavena. V rámci toho nastavení probíhají procesy, kde něco přijímám a něco odmítám. Ne přítomný okamžik v něm není jen mysl a její procesy, ale i to co mysl přesahuje, to co je si vědomo myšlenek, emocí, atd.
Nabyl jsem možná neoprávněný pocit, že je zde odmítáno jakékoli odmítání, ale je přece snazší, přijmout, že něco odmítám, než se tomu vyhnout tím že sklopím oči stranou, abych to odmítané neviděl, já přece nesmím odmítat. Ale kupodivu Já skutečně neodmítám, je to mysl a její činnost, samozřejmě jsem i v té mysli přítomen, spojen s ní, mohu ji pozorovat, tak jako všechny vjemy.
Návštěvník: Negativisti to maj těžký :D
Prosazujou to co si umanuli,i když to momentálně není k mání :green:
Praktik: Odpor k tomu, co je, spolehlivě naprogramuje reakce na celý den:
zatracená bábovka... zatracená manželka... zatracenej život... :green:
Až se mu i vlastní odpor zprotiví natolik, že se začne ptát, co s tím.
Ano, třeba ten manžel byl negativista, možná cítil odpor k tomu, co je, to nevím tak dalece ho neznám, konečně každej je nějakej, ale o to nešlo. Byl to několikátý, snad neumělý pokus ukázat, že odmítání je součástí myšlenkového procesu, který se nazývá rozhodování. Linda napsala :"Volbu nevnímám jako odmítnutí toho, co jsem si nevybrala".
A tak jsem chtěl ukázat, že volba je někdy odmítnutím toho, co jsem si nevybral. Chceš pracovat s Frantou nebo s Pepíkem. Franta je pracant, poctivej chlap, Pepík se občas napije, sem tam se popere, ale vyber si sám koho chceš za parťáka. A tak co?
Mysl se rozhoduje na základě informací, které jsou k mání. Ráno zajdu za šéfem a řeknu chci dělat s...Vybral jsem, zvolil podle nastavení mysli. Jednoho jsem odmítl, nebo mohu říci, jednoho jsem zvolil.
Psal jsem včera, že přítomný okamžik se přijímá jako celek, a to co se v něm děje, situace jaké nastávají jsou řešeny myslí a ta je nějak nastavena. V rámci toho nastavení probíhají procesy, kde něco přijímám a něco odmítám. Ne přítomný okamžik v něm není jen mysl a její procesy, ale i to co mysl přesahuje, to co je si vědomo myšlenek, emocí, atd.
Nabyl jsem možná neoprávněný pocit, že je zde odmítáno jakékoli odmítání, ale je přece snazší, přijmout, že něco odmítám, než se tomu vyhnout tím že sklopím oči stranou, abych to odmítané neviděl, já přece nesmím odmítat. Ale kupodivu Já skutečně neodmítám, je to mysl a její činnost, samozřejmě jsem i v té mysli přítomen, spojen s ní, mohu ji pozorovat, tak jako všechny vjemy.