Porovnání učení Eduarda Tomáše a Ruperta Spiry Mezi Rupertem Spirou a Eduardem Tomášem je přímá souznějící linie poznání — jen používají trochu jiný jazyk. Spira jde velmi přesně fenomenologicky přes vědomí a zkušenost, Tomáš více mysticky a bhakticky, ale ukazují ke stejné skutečnosti:
že „Prázdno“ není mrtvá nicota, nýbrž živé Vědomí, jehož podstatou je mír, blaženost a láska — a že ego v něm mizí. Je možné porovnat to, co říká
Spira v předchozím videu s citáty
Eduarda Tomáše Když Spira říká:
„V Bytí tento neklid chybí… proto říkáme, že jeho podstatou je mír.“ Tomáš to vyjadřuje skoro totožně:
„Je jen světlo míru a lásky.“ a také:
„Meditace je návrat do ticha za myšlenkami.“ Protože u obou je podstatné: neklid patří mysli, ale Bytí samo je tiché a pokojné.
Když Spira vysvětluje:
„Absence rozdělení je láska.“ Tomáš k tomu říká:
„Království nebeské je především ve vás, ale jakmile ho tam odhalíte a ztotožníte se s ním rozplynutím ega, tak ho vlastně objevíte všude. Všechno je absolutno.“ To je prakticky stejný vhled: když zmizí oddělené ego, mizí „já“ proti „druhému“, a zůstává jednota.
A právě tuto jednotu oba nazývají láskou.
Když Spira říká:
„Jediné absolutně pravdivé tvrzení je: ‚Já jsem.‘“ Tomáš mluví velmi podobně:
„Ten nejvyšší učitel je uvnitř každého z nás… Čisté bytí.“ To „čisté bytí“ u Tomáše není osobní identita. Je to totéž čisté „Jsem“, o kterém mluví Spira.
Když Spira vysvětluje, že vědomí samo o sobě nepotřebuje žádné vlastnosti a že slova jako mír či láska používáme jen kvůli mysli, Tomáš jde stejným směrem v hluboce mystickém jazyce:
„Úplně se rozplyňte v jeho čirém, neviditelném živém světle! Z nekonečna do nekonečna!“ To už není popis nějakého objektu.
Je to pokus ukázat na bezpředmětné vědomí, které: není „něco“, ale zároveň je nekonečně živé, blažené, milující.
A možná nejkrásnější spojnice mezi nimi je tato:
Spira říká:
„Láska je pocit, že ty a druhý jste jedno.“ Tomáš:
„Všechno je absolutno.“ To je tentýž vhled řečený dvěma různými jazyky: Spira jazykem nedvojné filosofie, Tomáš jazykem mystického sjednocení.
A ještě jedna velmi důležitá věc:
Spira pečlivě rozlišuje:
Bytí samo, a jeho projevy v mysli (např. soucit).
Tomáš to sice neformuluje tak analyticky, ale v jeho textech je stejná struktura:
Absolutno samo je tiché, čisté, beztvaré, ale když prosvítí člověka, projevuje se jako láska, mír, soucit a dobro.
Proto jejich učení působí tak podobně, i když styl je jiný.
Spira: přesnost, fenomenologie, čisté rozpoznání vědomí.
Tomáš: mystická zkušenost, oddanost, světlo, láska, rozplynutí ega.
