Proč to funguje? Mnoho lidí se ptá, proč jim duchovní praxe „nefunguje“. Odpověď je prostá: dokud se někdo snaží, aby to „fungovalo“, udržuje v chodu toho, kdo chce výsledek. Ale co když se podíváme na to, proč to funguje těm, kteří už nic nehledají?
Protože už není co dosahovat Funguje to ve chvíli, kdy pochopíme, že nejsme tělo, které se snaží propracovat k Bohu, ale že jsme Brahman, které je skutečné, trvalé a vždy přítomné. V ten moment odpadá veškeré úsilí a zbývá jen čisté bytí.
Protože zmizel odpor Funguje to tehdy, když přestaneme bojovat s tím, co se děje. I ten největší hluk světa nebo neklid mysli se neliší od našeho vědomí. Jakmile si uvědomíme, že není rozdílu mezi čistým vědomím a jeho obsahem, vše se stává blažeností.
Protože to „JÁ“ je samo-zářící Funguje to proto, že naše podstata není závislá na myšlenkách. Když se mysl utiší, podstata světa je pochopena nikoli jako klamné tvary, ale jako skutečnost. Je to jako jasné slunce v kapce ranní rosy – prostě to je, bez starosti a samozřejmě.
Protože život se děje sám Funguje to, když odevzdáme pocit konatele. Život pak plyne odevzdaně, bez úsilí a samočinně. Pak i „mletí“ světa nebo diskuzních fór je jen vánkem nad krajinou, který nemůže narušit ticho našeho srdce.
„Funguje to“ prostě proto, že Pravda nikdy nepřestala být Pravdou. Jen jsme si na chvíli hráli na to, že ji musíme najít.
