Jádro nedorozumění, které vzniká kolem advaity a výroku „vše je jedno“ Právě zde bývá mnoho hledajících zmateno.
Intelekt totiž velmi snadno převezme poslední výrok:
„Vesmír je Brahman.“ a okamžitě si jej přeloží jako:
„Takže všechno tak, jak to právě vidím — všechny oddělené osoby, příběhy, dramata a identity — je už samo o sobě konečnou Pravdou.“ Jenže to není to, co realizovaní mistři sdělují.
Velmi přesně to vyjadřuje právě Ramana Maharši. Když říká, že pro žáka musí být svět nejprve označen za klamný, nemyslí tím, že by existence byla „špatná“ nebo neexistovala. Ukazuje na něco mnohem jemnějšího:
Klamné není Bytí. Klamný je způsob, jakým je Bytí vnímáno myslí. To je obrovský rozdíl.
„To, co JE“ není totéž jako svět odděleností
Dnes se často používají výroky jako:
„Všechno je tak, jak má být.“
„To, co je, je ono.“
„Vše je Jedno.“ Jenže bez hlubokého vnitřního rozpuštění ega si mysl tyto výroky okamžitě přivlastní. A vznikne velmi nenápadná, ale zásadní záměna:
Člověk začne považovat běžné vnímání odděleného světa za totéž, co poznání Probuzených.
Ale realizovaní mudrci nevidí
„totéž co my plus nějaký duchovní názor navíc“.
Oni neprožívají oddělenost jako skutečnost.
To je ten bod, který mysl téměř nedokáže pochopit.
Rozdíl není ve světě, ale ve způsobu prožívání
Nisargadatta Maharadž to vyjadřuje nádherně:
„Vy žijete ve světě mysli, v projekci vašich tužeb a strachů.“ Tím neříká, že stromy, lidé nebo nebe neexistují. Říká, že běžný člověk nevnímá realitu přímo, ale skrze psychologický filtr „já a moje“.
Právě tento filtr vytváří iluzi oddělených entit.
Ve skutečnosti:
vědomí není rozdělené,
bytí není rozdělené,
život není rozdělený. Rozdělené jsou pouze názvy, tvary a mentální interpretace.
„To, co JE a JE jako JSEM.“
Ano. Přesně zde vzniká zásadní omyl nepochopené neduality.
„JE“ jako objekt versus „JSEM“ jako čisté Bytí
Mysl slyší:
„Je to, co je.“
a chápe to objektově:
toto je strom,
toto je člověk,
toto je utrpení,
toto je svět.
Ale mudrci ukazují na jiné „JE“.
Na samotné Bytí ještě před vznikem objektů.
Na čisté
„JSEM“, které není osobní identitou, ale samotnou skutečností existence.
Proto Eduard Tomáš píše:
„Uvědomte si, že není rozdílu mezi nekonečným čistým vědomím a jeho obsahem.“ To neznamená, že jednotlivé formy jsou samy o sobě absolutní realitou. Znamená to, že jejich podstata není odlišná od vědomí, které je vnímá.
Stejně jako vlna není oddělená od oceánu.
Vlna má tvar, začátek, konec, pohyb, jméno.
Ale nikdy nepřestává být vodou.
Iluze není svět. Iluze je oddělenost.
Tohle je možná nejpřesnější formulace celého problému.
Advaita netvrdí:
„Svět neexistuje.“
Tvrdí:
„Oddělená existence neexistuje.“
A právě proto realizovaní mohou říci zároveň:
„svět je iluze“ i „svět je Brahman“.
Protože:
jako oddělený svět neexistuje,
jako projev Jediného existuje dokonale.
Bez tohoto rozlišení vznikají dva extrémy:
popírání světa,
nebo naopak zbožštění ega a relativního prožívání.
Obojí míjí podstatu.
A právě zde se rodí blaženost
Ne z intelektuálního tvrzení:
„Všechno je jedno.“
Ale z přímého rozpuštění pocitu odděleného „já“.
Pak už člověk nevnímá život jako cizí svět „tam venku“.
Všechno se stává intimním.
Vítr. Zvuk. Druhý člověk. Tělo. Prostor. Ticho.
Ne jako objekty oddělené od vědomí, ale jako jeden živý celek bytí.
A právě proto mistři mluví o míru, lehkosti a blaženosti.
Nejde o filozofii.
Jde o konec vnitřního rozdělení.
