„Když dokážeš vnímat podstatu toho, kým jsi, pak dokážeš vnímat i podstatu toho, kým nebo čím je ten druhý. Někdy to můžeš pocítit, když se někomu pár minut díváš do očí – pak se můžete spojit a pocítit onu jednotu, která přesahuje osobnost. Vidíš tělo, vnímáš, jak se projevuje jejich mysl skrze slova, výrazy tváře a podobně. A s tím vším interaguješ. Můžeš se dotknout těla druhého člověka, můžeš se propojit s jeho myslí a můžeš cítit i emocionální pouto. Ale zároveň dokážeš vnímat i tu základní Přítomnost v sobě i v něm.“
**************************************************************************************************** Eckhart Tolle nám v tomto úryvku připomíná základní pravdu, která tvoří jádro učení mistrů, jako byli Ramana Maharši nebo Nisargadatta Maharadž: Skutečné setkání s druhým je možné pouze tehdy, když dojde k setkání se sebou samým.
Od osoby k Podstatě
V běžném světě se setkávají dvě „osoby“ – dva shluky vzpomínek, názorů a tělesných charakteristik. To, co Tolle nazývá „osobností“, je v terminologii advaity pouhý odraz, mája. Pokud se ztotožňujeme pouze s touto maskou, vidíme u druhých také jen masku.
Ramana Maharši často zdůrazňoval, že neexistují žádní „druzí“. Existuje pouze jedno Já (Átman). Tolleho cvičení – tiché spočinutí v pohledu druhého – je praktickou metodou, jak na okamžik utišit analytickou mysl, která neustále kategorizuje a odděluje.
Klíčové body pro duchovní praxi:
Poznej sebe, poznáš vesmír: Dokud nedojde k rozpoznání vlastní podstaty jako nehybného Pozorovatele (Vědomí), budeme v druhých vidět jen soupeře nebo objekty touhy.
Jednota v rozmanitosti: Tolle nepopírá tělo ani mysl. Říká, že s nimi interagujeme, dotýkáme se jich, ale už jimi nejsme zaslepeni. Vidíme „obal“, ale spočíváme v „obsahu“.
Přítomnost jako společný jmenovatel: Ta „základní Přítomnost“, o které mluví, není nic jiného než Nisargadattovo „Já jsem“ (I Am). Je to prostor, ve kterém se objevuje celé univerzum.
Skutečná láska a soucit nejsou emoce produkované myslí. Jsou přirozeným stavem, který nastává, když si uvědomíme, že totéž Vědomí, které se dívá mýma očima, se dívá i očima toho druhého. V ten moment mizí dualita „já“ a „ty“ a zůstává jen nepopsatelná Jednota.
